Mám tu strašně moc moc novinek, které bych si tak nějak ráda sepsala a tím pádem i zarchivovala. Jo, mimochodem, čtete svoje vlastní blogy? Protože já jo. A docela často. A podivuji se nad tím, co jsem tehdy prožívala a nad tím, že už to není pravda. A podivuji se, jak se měním. Zvenčí i zevnitř. Ne, že bych byla vyspělejší, to ne. Ale měním se. Jestli k lepšímu, to těžko říct. Každopádně si takovéhle mé články čtu nejraději. Dýchne z nich na mě ta atmosféra. Konec sebechvály. Klapka, jedeme.
Odtajnila jsem identitu dvou spolublogerek! Wow!
Ha! Komu z vás se to povedlo, co? Minulý týden jsem se setkala se Zo (mažte se podívat /...), jela jsem za ní až na dálný východ. Poprvé jsem spatřila Brno, poprvéjsem spatřila naživo někoho, koho jsem znala jen z internetu (a z dopisů). Nečekala jsem, že se budu tak stydět. Ale Zo byla tak krásně upovídaná a hlavně mi udělala perfektní prohlídku Brnem i s úžasným výkladem a prostě bylo všechno úžasné, perfektní, krásné a fajn. Teda až na přednášku v kostele, která byla perfektní jenom prvních deset minut, zbývajících padesát minut jsem přemýšlela, jestli to Zo taky tak nudí, nebo ten zájem jenom hraje (hrály jsme ho obě).
Naše cute selfíčka vám ukazovat nebudu. Zlobíte.
Včera jsem se zase sešla s Chaoskou (mažte se podívat /...). A se Zo jsme se schodly, že je prostě strašně tajemná, takže jsem na ní byla fakt hodně zvědavá. A nic Vám neprozradím, nechám si to všechno pro sebe! Snad jen dodám, že dobrou náladu mám ještě teď :-).
Koupila jsem si spoustu nových věcí.
Třeba plavky. Takové ty sportovní, protože se obávám, že po mně budou chtít předvádět na VŠ nějaké ty voloviny ve vodě. Moje poslední plavky se vysíťovaly na zadku (asi z tobogánů, nebo co...), takže nové jsem potřebovala jako sůl. A taky jsem si koupila nové kalhoty, tenisky, trička a zápisník. A jsem ze všeho unešená. Bylo to neplánované, samozřejmě, protože já nakupování nemám ráda, ale tohle bylo jenom takové šolíchání. Fakt, že jo. V posledním obchodě mi terminál nevzal kartu. To pro mě bylo znamení, že bych měla brzdit. Takže jsem to zaplatila hotovostí a jelo se dál. Mě neoklamou.
Dobře, ty kalhoty možná vypadají trochu jako pyžamo, ale to je proto, že ta modelka na fotce to neumí nosit.
Ozvalo se mi internetové knihkupectví.
Že by prý brali nějakou menší spolupráci, že si mám vybrat knížku na jejich webu a napsat na ní recenzi dle svého vlastního svědomí a vědomí. Tak jsem jim ze srandy napsala, že mi můžou poslat nového Kunderu, co stojí cca 380 kaček a který by mě moc zajímal a na kterého ani náhodou nemám (ten nákup výše teď jakože nevidíme). A oni mi ze srandy napsali, že jo. Takže jsem zvědavá, jaký bude, chlapec. Mám trochu výčitky svědomí, ale na druhou stranu, oni po mně chtějí recenzi, menší reklamu na mé stránce (co já bych pro ně neudělala!) a komentář na jejich e-shop. To vše výměnou za jednu knížku, po které pokukuji v knihkupectví už nějaký ten pátek. Wow. Moc si toho vážím a ještě pořád tomu nemůžu uvěřit.
Uzdravil se mi chlapec.
To je hodně dobrá zpráva. Už byl zase na pokraji smrti. Absolvovali jsme obvyklé kolečko - nekonečné čekání u veterináře, domácí píchání antibiotik (co já bych pro něj neudělala!), počítání bobků a dopršování se, aby sežral alespoň stéblo. Bůh ví, co to bylo, možná nějaká kokcidie. Dva dny jsem probrečela, potom jsem potichu zaprosila někam tam nahoru a mé přání bylo vyslyšeno. Žere za dva, jdou na něj jarní pudy, běhá a trousí u toho bobky. Starej dobrej Eda.
Jo a tahle písnička je teď můj životní song. Při jejím poslechu mi začne bušit srdce v jiném tempu, tancuju v takových těch agonických křečích a mávám rameny jako zhulený šaman. A pouštím jen na plné koule, takže v ušních bubíncích mám nenapravitelné díry. Ale čert to vem. Je to pecka. Paradoxem je, že od metalové kapely mám nejraději ty nejméně metalové písničky. Jsem na hovno fanoušek.