hroznetajne: Strašilko, děkuji za návštěvu a za komentář !
Tak věřící prarodiče se dají pochopit. Vyrůstali ve věřícím světě, my zase vyrůstáme v tom, který umožňuje být ateistou. I když, mluvím asi jen za Evropu. No, raději nic .
Moje babička není tak silně věřící (a možná od toho upustila úplně, nevím), ale co mi říkala mamka, tak její prarodiče byli velice silně věřící. Ale nesměla se jich jako malá na nic ptát. Když prý položila otázku ohledně boha, modlení, když se zeptala, proč pořád žmoulají ten růženec, kde je ten smysl, tak jí prý vždycky odbili. Prostě to tak bylo a basta, žádné šťourání a vyptávání. A to mi přijde absurdní. Věřit v něco, co ti dá tak mlhavé odpovědi, je podle mě jako být vidomý člověk, co zavírá oči, aby byl úmyslně slepcem .

Je to choulostivé téma, hlavně vést rozhovor se silně věřícím člověkem je taková chůze po hořícím mostě, většinou to končí špatně .