Hroznetajne | Vzkaz pro má vnoučata

Haló? Haló. Tady babička. Babička Julie z minulosti. Babička Julie z roku 2016 mluví ke svým budoucím vnoučatům. Prosím o pozornost!

Takže. Milá vnoučátka (nevím kolik vás je ani jakého jste pohlaví, oslovovat vás bude trochu oříšek), ráda bych Vám tímto skromným příspěvkem přiblížila dobu, ve které teď žiji. Ne, není to pravěk ani éra dinosaurů, jak se vám může zdát. Je to 21. století. Pokud jste někde našli moje staré deníky a pročetli si je, STYĎTE SE! A jestli se mi hrabete na tomto blogu, STYĎTE SE PODRUHÉ! Ale na druhou stranu... jestli se teď válím v nějakém hrobě nebo chřestím v urně, je mi to asi fuk. A navíc, tohle je článek určený jen a jen vám. Směle do čtení.

Dnes je 7. října rok 2016. Zuby si čistím obyčejným kartáčkem. Ne, není na baterky, takže si můžu čistit zuby kdy chci. Opravdu. Ještě pořád si musím pro věci do obchodu dojíždět sama. Pro vás je to možná potupné, ale skutečně musím mluvit s prodavačkou a tahat ten nákup osobně. Na internetu nakupuji minimálně. Telefonuji mobilem. Ani vám nebudu říkat, jaký mobil to vlastním. Už ve výrobně to byl starý model. Do školy ještě pořád chodím osobně. Prostě se ráno obleču a jdu tam. No fakt. Platím i normálními penězi. Bankovkami a mincemi. Kreditku mám, ale platím s ní minimálně, vždycky se přestanu hlídat. Víte, co je to CD? Ne? Vygooglete si to. Vaše babička na tom jako malá poslouchala pohádky a Lucku Vondráčkovou. Ještě pořád jíme tuňáka, zatím jsme je nevyhubili. Někdy musím jít pěšky. Jakože dávám nohu před nohu a dělám to tak delší dobu. Někdy to zkuste, je to docela fajn. Nemám internet v mobilu. Představte si to, žiji bez internetu v mobilu. Neuvěřitelné. Světem hýbe seriál Hra o trůny. Ideálem krásy je modelka bez prsou a zadku. Upřímně doufám, že ve vašem světě zase vládnou pravé ženské křivky. Většina našich věcí funguje na elektřinu, něco na plyn, auta jezdí na benzín a naftu. Chodíme v oblečení z plastu, občas musíme psát ručně, naše děti si hrají s tablety a stále mezi sebou mluvíme česky. Já vím, trapný. Ještě pořád nebydlíme na jiných planetách, nemluvíme s mimozemšťany ani neovládáme počasí.

Jestli vám někdy babička Julie dávala nějaké moudré rady, vězte, že to s vámi myslela dobře. Ale poslouchat jí nemusíte. Je strará, zapšklá, konzervativní a trapná.

Ale nějaké rady ode mě, od babičky z minulosti, by se do života možná hodily, ne?

- nejezte moc sladkého

- nešikanujte slabší

- neřešte známky na vysvědčení, mějte radost z toho, že jste se dozvěděli něco nového

- netrapte se hloupostmi

- mějte k ostatním velikou toleranci, ale nenechte si srát na hlavu

- čtěte knihy. Papírvé knihy. Ne čtečky.

- milujte svou babičku. Taky bývala mladá. Fakt.

Tak to by bylo asi všechno. V ideálním případě bych chtěla rozprášit do moře. Všechny moje deníky spalte, tento blog smažte a žijte šťastně.

Vaše 19letá babička Julie.

Konec hlášení.

A tohle není vůbec moderní. Je to stará vykopávka. Ale tak nějak pořád dobrá.