iva: Tak on možná nevymejšlí.
Na snech mě mimo jiné fascinuje to, že v nich víme. Víme kdo je kdo a kde je kde, i když přesně nevidíme. Což potvrzuje teorii, že ve chvili, kdy spíme a mozku do toho nekecáme, má tento čas analyzovat předchozí zážitky a vyrovnávat se s prožitky.
Dost často se mi zdává o vodě, ale super je, ze se v ní cítím bezpečně. I když je ta voda třeba kalná nebo prudce tekoucí, vždycky je mi v ní dobře, nemám strach a nikdy se mi v ní nic špatnýho nestane. Takže utopit jsem se asi nikdy neutopila Třeba o ohni se mi nezdálo snad nikdy a to oheň miluju. Tedy, ne že bych si pro zábavu zapalovala louče a s nedočkavým hihňáním nedočkavě spěchala k nejbližší benzínce. Natolik zas ohňomilec nejsem
Taky se mi zdává o mém rodišti, ale ty sny jsou mile nijaký. Ani tajemný, ani strašidelný, ani smutný, prostě pohoda.
Šílený jsou ty sny, kdy se zoufale snažím utíkat a nohy mám jak přilepený nebo když se snažím řvát o pomoc a vyjde ze mě stěží šepot. To jsem pak ráda, že se vzbudím a nechce se mi znovu usnout
Posledním snem bavím své okolí. Zdála se mi šílenost, že naše organizace měla vyslat jednoho člověka do vesmíru. A ač jsem se nehlásila, byla jsem vybrána. Na rozdíl od Páji, která letět chtěla. A já seděla doma u balkónu, zuřivě jsem kouřila a přemejšlela, komu mám zavolat, ze letět nechci a bylo mi jasný, že když budu našemu nejvyššímu vysvětlovat, že letět nechci, ať pošle Páju, tak mě náš nejvyšší seřve, že let je naplánován už na odpoledne, takže se nic měnit nebude. A stejně tak přesně jsem věděla, že v tom kosmu hrůzou umřu
Komu to vyprávím, řve smíchy a hlavně mi všichni kladou na srdce, abych ten sen nevyprávěla před nejvyšším, protože on je megaloman a mohlo by mu to přijít jako dobrej nápad