atraktivnistrasilka: Jsem typickej Pražák. Jako, vím to o sobě. Moc mi nepomáhá fakt, že bydlím na kraji, co? No, ne, nepomáhá. Jsem to já. Pár věcí mám jinak (nemám přelomovou Lítačku, za jejíž název bych po Krnáčové hodila banán, ale stále ještě starou dobrou Open Card), ale jinak jo. Poker face by seděl. Podle bývalé chemikářky to je tím, že jíme málo zelenýho, ale mně se to nějak nezdá. Já se jednou zkusila usmát v autobuse, a lítalo po mně kamení a zamračené pohledy. Takže ne. Za ty kufry a taky ty jezdící školní tašky bych vraždila, hlavně když se to zastaví a já přes to hodím hubu, žejo. Taky mě dost vyvedlo z míry, když na Smíchově přestal Metro rozdávat ten pán, ale dali tam tu paní, to bylo hrozný. Trauma dodnes. A s těmi tlačenicemi, ono to ani jinak nejde. Ráno v autobuse si chci ještě dřepnout, takže se rvu hlava nehlava, v metru chci být u dveří, jinak se ven nedostanou, lidi, speciálně na Andělu, disponují zázračnou schopností často, velmi často se zastavovat uprostřed cesty... A odpoledne člověk zase běží a rve se hlava nehlava, protože chce stihnout ten dřívější autobus, a přece pak čtvrt hodiny nebude čumákovat na zastávce, než pojede další... Já tam dnes čumákovala sedm minut, a málem jsem se ukousala nudou. Jako to bys nevěřila, jak moc velký rozdíl může být mezi tím, když autobus jede ve 13:56 a ve 13:58. V 58 už si člověk většinou nedřepne. A já si dřepnout chci, jedu celých 30 minut .
Pražákem se člověk musí hlavně narodit. Kdo to v sobě nemá, nenavykne si. Kdo to v sobě má, za chvilku mu to přijde naprosto normální Všichni jsme Pražák, ve všech se to skrývá, jen u některých se to probudí. A když se to probudí, není úniku. Není