Měla jsem rozepsaný skvělý článek, něco na způsob Od soboty do soboty, prostě zápisky z celého týdne. Ale potom jsem se zase nervově zhroutila a všechno, kromě školy, šlo stranou.
Nervím brutáně. Čekala jsem, že vejška bude sado maso, že to bude těžký, že nic nedostanu zadarmo, že budu muset bojovat, učit se, bojovat, učit se, bojovat. Ale že to bude až tak nervově náročné, to jsem nečekala. Znáte takový ten kec: "Ti, co se nepoučí ze své minulosti, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji prožívali znovu!" Já si to nechám vytetovat na zadek, protože to jsem prostě celá já. Nebo raději na čelo, protože jsem nepoučitelná blbka.
Zkouškový mě stálo psychický zdraví, došlo samozřejmě na slzy a to hlavně uprostřed týdne, kdy se schylovalo k testu z matematiky. Začala jsem vyšilovat, depkařit a nakonec i usedavě brečet, protože jsem prostě tušila, že tohle nedám. Otevřela jsem si skripta a chtělo se mi zvracet. Nevím, možná to jenom hrozně dramatizuju a zbytečně to prožívám, nebo si to prostě moc beru k srdci. Jsem takový ten typ, co musí mít všechno naučené perfektně, jinak si neváží sám sebe, taky to tak máte někdo takhle debilně nastavený? V tuhle chvíli mi na známkách vůbec nesešlo. Šlo mi o to prolézt. Kleslo mi sebevědomí a vezla jsem se na stejné vlně, jako o svaťák před maturitou. Naštěstí jsem tolik nebrečela a nezvracela jsem jako tehdy, ale neměla jsem k tomu daleko. První podpásovkou byl test z výtvarné výchovy, který byl tak o 100 % těžší, než jsem čekala. Prostě jsme se všichni navzájem uklidňovali, že tam budou nejznámější obrazy (asi něco jako tohle), ale ve skutečnosti to byla jedna velká teoretická písemka a k tomu obrazy, u kterých si řeknete "Ale tak jo, když jsem byla v minulém životě žížala, tak jsem ten obraz někde zahlédla..." (něco jako tohle).
Můj celotýdenní face...
No, zkrátka jsem se celý týden večer rozkládala na atomy a ráno se zase skládala zpátky, protože nějak se člověk sebrat musel a nějak na tu zkoušku musel dojet (a nějak napsat jsem to musela taky). V průběhu týdne mě sice moc potěšily jedničky z filozofie (jo, Tlapko, mám z toho jedničku, nechápu!) a pedagogiky. Jsem se trošku nafoukla pýchou, ale díky myšlenkám na matematiku jsem zase hodně rychle splaskla. Jde to od deseti k pěti, odshora dolů. Příští týden mě čeká poslední zkouška a pak už jenom čekání na výsledky. Přemýším, že upíšu duši ďáblovi. Sice bych šla do pekla, ale víte co, zápočet z matiky mi za to stojí.
Jáj, vůbec jsem tu původně nechtěla řešit školu a omlouvám se, že jsem tak hrozně nezáživná, ale mně už nezbývá energie na řešení čehokoliv jiného. Jediné, co mi udělalo v poslední době opravdu radost, bylo kino, do kterého jsem se vydala s taťkou. Dávali dokument o Rammsteinech a sestřih z jejich koncertu v Americe. Pořádně jsem se u toho odreagovala a zavzpomínala jsem si na to, když mi bylo black 15. No jo, vyrůstala jsem na pořřřřááádný muzice. Rammsteiny jsem jeden čas poslouchala hodně, ale pak jsem přešla spíš na Nightwish a metalovou operu. V kině se mi po nich hrozně zastesklo, tak jsem si je včera pouštěla na plný koule (málem jsem přeslechla pošťáka u brány...).
Všem, co skládáte nějaké zkoušky, moc držím palce. Ať už je to za námi a snad bude zase brzy líp. Vy, co žádné zkoušky neskládáte, nechcete si se mnou na chvíli vyměnit život?
Můj favorit... Ježiši, jak já jsem drsná!!! Och, úplně se žeru!