Tento španělský pokřik jsem si vybrala záměrně. Ve svůj návrat sem jsem totiž ani nedoufala. ALE jsem tu a přináším s sebou něco úplně nového.
Měla jsem v plánu vydat stručný (teď pěkně kecám, stručné nejsou nikdy) článeček o lyžařském výcviku, na který jsem se vydala jakožto pedagogický dozor. Jenomže z hor jsem se vrátila totálně vyřízená. Přivezli jsme si domů parádní střevní virózu, při které to lítalo ze všech otvorů (až tak detailní jsem být nemusela, pardon). Mně se to naštěstí vyhnulo. Ale nebojte, byla jsem taky potrestána. Jako dárek jsem si přivezla parádní nachlazení. Už týden se potýkám s dávivými záchvaty kašle, pálením v průdušnici, mám brutálně ucpané dutiny a jsem prostě celá "krásná a FIT". Neměla jsem náladu na čtení, natož na psaní. Ale i když jsme tam všichni onemocněli, měli jsme se tam prostě krásně. Přidávám pár fotek jako důkaz.
Jeden den se nám hory stydlivě schovávaly do mlhy.
Na svah jsme dojížděli skibusem. Upřímně se divím, že ještě žiju...
Lyžování s krásným výhledem.
Zakuklenec. Foceno čistě kvůli vám. Možná to tak nevypadá, ale byla fakt zima.
Pauza.
Pocukrovaná Sněžka.
A pak nás skolila nemoc...
A protože jsem na začátku psala, že s sebou přináším něco nového, tady to je. Stahovala jsem si do počítače fotky a videa z telefonu a foťáku. A vzpomněla jsem si, že jsem u jedné blogerky viděla nápaditý sestřih takových malých video momentů. Náhodou jsme zjistila, že můj počítač má Movie maker a zjistila jsem, jak funguje (jsem značně opožděná, já vím). Možná to shledáte navýsost trapné. Zpomalené černobílé záběry, rádoby romantická hudba, snaha o něco "uměleckého". Ale víte co, mě to dojímá. V záběrech můžete vidět mého taťku na lyžích, mou setru, jak otevírá šampus, jak sjíždí svou první velkou sjezdovku na prkně nebo jak cvičí sestavu na přijímačky. Můžete tam vidět mé tlusté prsty na klaviatuře, Edíčkův hebký kožíšek (hned třikrát!), bratrance rozbalující dárky nebo hejno ptáků. Některá videa jsou jen pár dní stará (zejména ta z hor), ale najdou se tam i záběry z Vánoc 2015. Prostě taková video slátanina, která nemá hlavu ani patu a do toho všeho hraje hudba, na kterou jsem si nekoupila práva. POTLESK!
Prosím, abyste video nesdíleli, chtěla bych ho uchovat co nejvíce soukromé. Je neveřejné, tudíž ho může vidět pouze ten, kdo má odkaz. Video nevzniklo proto, abych honila sledující a lajky a podobné pitominky. Je čistě pro mě a vy, jakožto moji čtenáři, se na něj můžete podívat (takže je to tak trošku i pro vás). Je dost možné, že mi ho YouTube zakáže... Berte to prostě jako takový malý pokus. Čím jsem si ale 100% jistá je, že až tohle video objevím jako šedesátiletá důchodkyně, budu nad tím brečet jako želva. Ke každému záběru mám velký citový vztah, takže se určitě psychicky sesypu, jakmile to všechno zase uvidím. Už se těším.
Připravte se na to, že budu hojně spamovat vaše blogy, za ty dva týdny mi utekla taková spousta vašich článků! A připravte se na pravidelnou dávku mých sobotních keců. Děkuji všem, kdo se sem chodili dívat i přesto, že to tu umíralo prázdnotou. Moc si toho vážím. Mějte krásný víkend!