zo: Je to zvláštní, každý máme takové malé podivnosti, neobvyklé rituály, které opakujeme a většinou o nich nikomu neříkáme. Ale pak nás překvapí, že to tak mají i ostatní. A je to tak se spoustou věcí.
Já si občas představuji, že se dostanu do příšerně nebezpečné situace - někdo mě napadne nebo tak - a potom vymýšlím nejrůznější scénáře. Jak zachráním nejenom sebe, ale třeba i někoho dalšího. Nebo si třeba představím, že mi někdo něco udělá, ale potom přijde můj přítel, táta a další takoví a zmlátí ho.
Někdy si představuji, že jsem hlavní postava z počítačové hry a věci, co dělám obyčejně mám zadané jako úkoly a tak... někdy jsem zase postava z knihy a v hlavě ze třetí osoby popisuji, co dělám. A někdy si stoupnu před zrcadlo a mluvím na sebe v angličtině o úplných blbostech...
Občas mám chuť někomu jen tak dát facku. Nebo si třeba sednout na lavičku uprostřed města a začít tam hrát na kytaru. Nebo třeba jít po ulici a nahlas si zpívat. A občas se jen tak pro ten pocit rozběhnu. Nemám pro to důvod, prostě jen chci běžet... a chůze mi v tu chvíli přijde nesnesitelně dlouhá...