iva: Někdy dostanu neutišitelný záchvat smíchu, protože mi nějaká situace evokuje jinou a já pak tyhle představy piluju do dokonalosti...
Každý večer před spaním odříkávám svou mantru a pak se ulebedím pod peřinou a představuju si příběhy. V hlavní roli jsem já, samozřejmě prudce krásná, superinteligentní, super žádaná femme fatale...
Někdy mě v práci napadají děsivé představy, že se něco stane dětem a mám přísernou depresi...
Někdy začnu nahlas zpívat, i když vím, že to Starší dost sere...
Neumím vyhazovat věci, takže mám byt překrámovanej, ale když každá věc má svůj příběh...
Někdy mám divnej pocit, že jsem někdo jinej...
Někdy se tak zacyklím ve svých představách, že mi dělá problém nemísit představy a realitu...
Někdy si vezmu kytaru, stoupnu si před zrcadlo a hraju si, že stojím na pódiu a mám děsný úspěch

Tvoje zvláštnosti jsou úžasný a já se díky tobě snad za ty svoje přestanu stydět