atraktivnistrasilka: Něco do sebe má tenhle článek... protože ta myšlenka je zvláštní a pravdivá. Podle mě to taky tak trochu dělá člověka člověkem.
Já osobně mám těhlech věciček víc než dost. Jenom se bojím, že kdybych je napsala, mohlo by se mi stát, že ta póza pro mě typická, ta holka na pohled vyrovnaná, rozumná a normální by se mohla leknout a nějaký čas se bát ukázat... ale dobře. Zkusím to aspoň trošku:
Vedu rozhovory se zvířaty a opravdu věřím, že mi rozumí. Vidím jim to na očích. Jsou to rozhovory vážné, vážně je myslím a ani na vteřinu si nejsem ochotná připustit, že by se mnou to zvíře nekomunikovalo. Vždycky komunikuje, ale jinak.
Dívám se lidem do očí. Vždycky zkoumám jejich oči, protože prozradí víc, než by dotyčný chtěl. A nebojim se jim ty oči pochválit. Oni se pak na mě dívají, jako jestli jsem se nezbláznila, ale mně to netrápí.
Chodím se často někam dívat. Je jedno kam, jestli na vyhlídku nebo do města. Pozorování něčeho, je jedno čeho, mě nabíjí energií. Jsem schopná někde sedět tři hodiny a jenom koukat. Jsem schopná koukat i do bílé zdi.
Možná častěji, než bych měla, ale říkám si, jestli bych se dokázala zabít. Asi nedokázala a to mě děsně fascinuje.
Kromě zvířat mluvím i s věcma. Vážim si jich. Tiskárně děkuju za vytisknutí, auta si pojmenovávám a charakterizuji, strašně nerada vyhazuju ještě funkční věci, vlastně ale i ty nefunkční...
Na cestě sbírám takový ty tmavě modrý lesklý brouky a dávám je do trávy.
Často se fotím jen proto, že zkoumám, o kolik ošklivější na těch fotkách jsem, než v zrcadle. A pak ty fotky dávám k zrcadlu, abych zjistila, jestli je ten odraz stenej, jako když se já podívám do zrcadla.
Když se ve škole nudím, představuji si, jak by asi vypadalo společné soužití s náhodně vybraným spolužákem
Zbožňuju "nehezké" věci.
Přemýšlím, jaké by to bylo, kdyby... a teď něco... kdybych šla na jinou školu, kde bych byla? Kdyby se tehdy matka s otcem odstěhovali od naší babičky pryč, co by bylo? Kdybych si tehdá ten blog založila jinde, bavilo by mě to ještě?
Stačí, jsem divná už víc než dost.