hroznetajne: Máš vlastně pravdu . Najednou jsme všichni zjistili, že děláme to stejné a nejsme až tak podivní, jak jsem si mysleli na začátku. Ale co, já toho mám v zásobě daleko víc. To už si ovšem zveřejnit netroufám, to bych se tady dočista odepsala .
To s tím odezíráním je hodně zajímavý! A fakt obdivuji lidi, co to dokážou. Protože jak píšeš, málo kdo artikuluje pořádně. A mně třeba občas nerozumí i slyšící .

A to s tím okamžikem štěstí, to je krásné. Marně si teď vybavuji, jestli jsem někdy zažila něco podobného. Ale možná že jo. Někdy prostě nastane taková euforie a já si říká: "Díky, že jsem na světě." A sama sebe třeba dojmu. Ale takových chvílí je opravdu málo . Ale ono je to možná dobře. Protože být v permanentním pozitivním transu bych asi nechtěla .