tlapka: Ta propagace mi připomíná vtip, jak klučina říká, že by chtěl k narozeninám tampóny, že sice neví, co to je, ale dá se s tím jezdit na kole i plavat.
Doma se nebojím říct, že to na mě přišlo, a proto jsem strašně mlsná, mám obličej samý beďar a celkově vypadám tak, jak vypadám - se mnou to bohužel dost cvičí a bývá mi i viditelně špatně. Takže hrát nějaké divadýlko na zapírání je to poslední, na co mám náladu, ale ani to nikomu necpu. Prostě chci, aby mamka věděla, že to, že jsem zalezlá u sebe, zelená jak sedma a třeba i s pláčem na krajíčku neznamená, že se děje něco hrozného, prostě jsem to dostala, no. S kámoškou o sobě víme, že jsme se synchronizovaly, ale tuhle veřejnou adoraci nechápu. Podle mě je to jako všude - lidi zapomínají na střední cestu. Copak se musím za něco stydět NEBO na to být vyloženě pyšná? Nemůžu to já i mé okolí prostě brát, jak to je? Můžu a jde to, ale tyhle kampaně mluví jinak...
Jinak k terminologii můžu přidat ještě ekofeminismus. Na to jsme narazily někde v politologii, že ženy by měly být více u moci, protože propojením s přírodou ještě neztratily instinkty nebo co. V testu se to kupodivu neobjevilo.