radus: Ha! Hodně dobrý článek! Jsem asi někde na pomezí. Obdivuji otevřenost Boudiccy. Jakože fakt si myslím, že je to asi dobrý (a pro mě správný) přístup. Jen vím, že já této otevřenosti nejsem schopna. V práci býváme obvykle 3 baby v jedné místnosti... Někdy mám pocit, že se neřeší nic jiného. V současné době je to nekonečný kolotoč menstruace, ovulace, plodných dnů, neplodných dnů a série těhotenských testů... A musím říct, že mi to moc nevyhovuje.

Partner ví většinou líp než já (podezřívám ho, že si tajně vede můj menstruační kalendář) a už o tom vlastně ani mluvit nemusíme. Jen naposledy jsem ho upozornila, že přišel můj první den a ať mě nechá, protože koušu, škrábu a ječím.

Jsem určitě pro, aby se s mladými mluvilo o "vedlejších produktech". Třeba právě náladovost, přecitlivělost, žravost... Pamatuju si na svůj pubertální názor "To, že krvácíš tě neopravňuje k tomu, abys byla tak nechutně protivná." Jenže až časem jsem zjistila, že protivná jsem i já sama a že je to prostě vlna hormonů a nejde to ovládnout, jen časem najít způsob, jak si třeba zalézt a zbytečně nenervovat sebe i okolí.

A o informovanosti chlapců bychom mohly asi všechny vyprávět story...