Děsí mě...

když vidím, jak se někdo šťourá v nose

takový ty rybářský kalhoty do vody

že usnu a prospím třeba 2 roky svého života

zkouškové

chrousti, můry a netopýři

černé dutiny ve stromech

přeplněné metro

když na mě někdo zírá

kontroloři v metru a to i v případě, že mám platný lístek

prostor pod postelí

pohled na naši zahradu za domem v noci

E.T. mimozemšťan (sorry, ale ta hlava!)

představa, že umřu mladá

pánové, kterým visí břicho přes opasek

že přijdu o některou ze svých končetin

pohled na zvracejícího člověka

představa zlomené kosti

uzoulinké uličky, kterými se protáhne jenom jeden člověk

představa, že někdy budu muset dělat resuscitaci

ponorky

boty pro důchodce

neopětovaná láska

auta s matným lakem

červy

tasemnice

pijavice

klíšťata

komáři

larvy a další havěť

minuty trapného ticha, ve kterých se zastaví čas

když se červenám a nejde to zastavit

hudba, ze které mi kapají samovolně slzy

že někdo odhalí všechna moje tajemství

všechny nedořešené případy a nedopadení vrahové

představa, že světem hýbe jeden mocný člověk

přejetá zvířata

smrt

a představa, že mě nebude nikdy nikdo milovat.

A vás by teď mělo děsit, že tu visí článek, i když je teď Julie na dětském táboře bez signálu a bez internetu. ZÁHADA!