mow: Občas dám do cizích komentářů něco, co je moc osobní a co nechci dávat k sobě na blog. Tímhle trpí asi většina lidí, neschopnost ozvat se. Dám pár příkladů:

1) Na Svatbě První jsme poznali Hynka. Hynek je ten, co mě označil při prvním setkání za děvkaře ("Prej jsi docela dost na ženský!") a Chemickou označil za Barbie. Když si šla pro colu, tak ji někdo, možná zase Hynek, který stál za ní, řekl, že má křivý záda. Džentlemani nevymřeli.

2) Chemická v roce 2012 byla jmenovaná do pracovní skupiny pro cestovní ruch. Nikdo se ji neptal, jestli tam chce. Tak tehdy měli v Poslanecký sněmovně jednání, byla prej aktivní, šikovná, že prej na živnostňáku to regulovat nechtějí, což už se o jejich odboru říkalo několik let, no a jeden poměrně známý senátor ji tam před ostatníma seřval jak malýho fakana, v podstatě ji slušnější formou řekl, ať drží hubu, že to nezáleží na ní a že to neovlivní. Byla z toho úplně v šoku, po zbytek jednání mlčela a cestou tramvají domů to obrečela.

3) Tatínek na rentgenu s kyčlí. Arogantní rentgenářka tam na něj vyjela kvůli úplný banalitě.

4) Mamka s taťkou na Dopravním pro řidičáky. Úřednice začla neuvěřitelně vyšilovat, že si mamka nebo tatka nevzali lísteček s pořadovým číslem, měl ho jen jeden.

5) Ted má naše rodina výbornýho doktora i sestřičky, předtím rodiče chodili k doktorce, která byla náladová jako svině. Ovšem nejhorší pověst měla její sestra, takový vrchol arogance jste nezažili. I na mou mamku vyjela úplně neskutečným způsobem. No a jednou byla mamka u doktorky s jednou paní tady z obce, která je dnes docela velkou šajbou u Českých drah. A sestra se do ní pustila taky. Ta dáma se nasrala a vymrdala sestru takovým způsobem, že od té doby byla jako Mílius.

6) Žádám o parkovací průkaz pro postižené, opět tam je arogantní, namyšlená úřednice. Kdyby tam se mnou nebyli naši, nechám si zavolat jejího nadřízenýho.

7) Většina z vás, co čtete můj blog, víte, že jsem vystudoval obchodku. A vozil mě tam pán, jež byl v invalidním důchodu, jeho manželka, zdravotní sestra, pracovala s tělesně postiženými. Oba hulváti. Pominu, že starej občas říkal postižením chcípačci, přitom sami měli postiženou dceru, mentálně. Zprvu používali 1203, která byla často rozbitá, hodila by se nová dodávka. Dlužno říct, že nevozili jen mě na obchodku, ale i jiné děti do stacionáře, důchodce na plavání, důchodce na šachy, děti ze školek, takže ta dodávka nebyla jen pro mě. A tehdy skvělou paní ředitelku napadlo uspořádat několik plesů pro pro postižené, kde se vybrali nějaké peníze, dokonce se vybíralo i ve třídě mezi spolužákama a učitelama, takhle trapně mi ještě nebylo. Třídní to formulovala ještě tak, že se vybírá na mě.

A to takhle jednou jedu ze školy domů, ještě 1203 a nasedne řidičova paní. Prej jestli už se táta ptal v práci šéfa, jestli by něco nepřispěli, jestli už máma obešla lidi v obci, že když vás vyhodí dveřma, musíte vlízt zpátky oknem a kdy prej začnou sypat lidi peníze z kapes. Přijel jsem domů a byl jsem úplně v šoku, vyprávěl jsem to našim. Tatínek teda za šéfem tehdy zašel, prej ne, že už se prezentujou jinak. Tak se ptal na obecním úřadě u nás v obci a tady mi dvakrát do roka přispěli na dopravu. Měli byste totiž vědět, že já jsem tehdy prý jako jediný za dopravu platil. Řidič sice občas nějakou jízdu nenapsal, ale i tak to stálo 1 800-2 000 měsíčně. My prostě na "žebrání" nejsme.

A když už se podařilo dodávku sehnat, nikdy jsem neslyšel DĚKUJU. Byla to zásluha paní ředitelky, ale kdybych na obchodku nechodil, rozhodně by si na nové, byť ojeté vozítko dost počkali. Bylo dovezeno ze Švýcarska, dokonce ho předával nebo se na sehnání podílel sám Petr Pithart. Takže když mě manžel několikrát lanařil, ať s nima a našima jedu na dovču do Chorvatska, radši bych si podřízl žíly. Jednou mě vezl do školy, já neměl moc náladu, měl jsem psát písemku z matiky a on mi řekl, že koukám, jako když nadloube volovi.

Mečoun to celkem vystihl, ale ne přesně. To není o asertivitě, to je přímo o schopnosti posílat lidi do prdele. A v podstatě mi to potvrdila i Chemická a vy to potvrzujete taky, že když vám někdo řekne něco ne úplně hezkýho, tak vás to prostě vykolejí, a nezmůžete se na odpor. To vám sice pak rodiče, když jim to vyprávíte, můžou říkat kdesi cosi, ale po bitvě je každý generál.

Občas mám pocit, že nejvíc arogantní bývají doktoři, sestry, úředníci a policajti, i když s doktorama a úředníkama mám z 99% dobrou zkušenost. Víte, kdysi jsem četl názor, že tam schopnost ozvat se prý souvisí ještě s minulým režimem, a naší neschopností šprajcnout se vrchnosti. Já si to úplně nemyslím. Možná to trochu vliv může mít, ale spíš bych za tím viděl blbou výchovu rodičů = být vždy slušný, nedělat problémy. Ano, kecá se mi to. Když jdete za doktorem nebo úředníkem, tak jste to vy, kdo něco chcete, že jo. Tak tam dokážu pochopit, že se musíte chovat pokorně, ale ne poníženě. A když máte pocit, že s váma někdo jedná jako kus hadru, přece si to nemusíte nechat líbit. Jako s policajtem se hádat nedoporučuji. Ale s doktorem a úředníkem? Do háje, jsi tu ty pro mě, nebo já pro tebe? Když s tebou jednám slušně, jednej slušně i ty se mnou.

A totéž platí třeba pro prodavačky. Vůbec bych řekl, že lidi, jejichž zaměstnáním je kontakt s lidma, by měli být vlídnější, respektive by měli mít lidi rádi, ne je považovat za obtížný hmyz, protože pokud to tak je, měli by jít dělat něco jinýho. Já dokážu pochopit, když má ženská krámy, dokážu pochopit, jak chlapa může naštvat, když mu nechce dát, vím, jaký to je, když vám umře pes. A lidi nemusí být furt vytlemení. Ale obyčejná lidská slušnost, já přece nejsem něco víc než ty.

A Julče to asi nelze mít za zlý, nejspíš bych se zachoval stejně, ale i tak mě překvapilo, že se při takto šokujícím chování stevarda páru nikdo nezastal. Jako jo, ono to chce kule, a proč bychom se měli plést do věcí, který se nás netýkají, možná se bojíme, možná jsme zbabělí, možná si nechceme znepříjemňovat život, ale doufám, že jednou tomu kokotovi dá někdo za vyučenou, aspoň slovně. Kdyby tam seděl Rambo, tak už má dávno vytrhlej vohryzek

Teď je otázka, jestli mu stouplo do hlavy stévardství, že je jako ředitel zeměkoule, a nebo je takovejhle kretén i v soukromí, někdy člověka změní až profese, že si jako myslí, že je něco extra, má moc, někdo je arogantní a namistrovanej odjakživa. Jenže u toho úředníka, doktora, policajta, ačkoliv tam nesnáším aroganci taky, to trošku dokážu pochopit, protože ti opravdu trochu moc mají. Ale nějakej blbej stevard, co nosí čaj? Co vám může udělat on?

Ono možná není od věci být občas trochu metr, od rány, sekernice, prostě nenechat si vše líbit. Samozřejmě to nesmí překročit určitou mez, protože pak se můžeme stát hulváty my sami. Myslím, že většina lidí jsou prostě slušňáci, včetně mě, a jen menšina umí hned v danou chvíli na svou obranu přejít do frontálního protiútoku a ještě menší část se zastat úplně cizích lidí, když vidí, že se k nim někdo chová hnusně.