Víte, jak já jsem úchylná na všechny tajemstvíčka, podivnůstky a zvláštnůstky. Většina mých článků tady jsou toho celkem důkazem.
Strašně moc bych mezi lidi chtěla rozšířit povědomí o jedné úžasné webové stránce, která se jmenuje Post Secret. Jednou jsem hledala, na jakých stránkách je nejlepší si najít nějakého kamaráda na dopisování z ciziny. Brouzdala jsem na všemožných webech, ať už fungujících nebo tiše umírajících, až jsem narazila (díky Naomi Bulger, úžasné australské výtvarnici, která se proslavila dekorováním poštovních obálek) na Post Secret. A byla jsem nadšená. Protože každý máme nějaké tajemství, které jsme ještě NIKDY NIKOMU neřekli. Zároveň občas cítíme, že by to chtělo upustit kohoutek a svěřit se. Jenomže. JENOMŽE! Komu...
Post Secret je projekt, který byl založený jako prevence proti sebevraždám, nebo prostě něco takovýho, chápeme. V originále INTERNATIONAL SUICIDE PREVENTION, možná to přeložíte lépe než já. Celé to funguje tak, že vyrobíte pohlednici, nebo si nějakou prostě koupíte (lepší je vyrobit), napíšete na ni svoje tajemství a pošlete ji pánovi, který celý projekt vede. Každou neděli můžete koukat na jeho webové stránky a tiše se smát tajemstvím, který za poslední týden poslali jiní zoufalci, možná větší, než jste vy. Nebo čekat, až zveřejní vaši pohlednici. Nebo se prostě jenom posmívat, to už nechám na vás.
Já už jsem jednu vyrobila. Ještě jsem ji neposlala. Nechávám si to rozležet. A stejně bych vám neřekla, která to je. Je na ni totiž tajemství, které jsem ještě nikdy nikomu neřekla, takže váhám, jestli ji vůbec pošlu. Možná to jednou budu potřebovat s někým sdílet. Jen tak.
Nápad s tajemstvími mi přijde absolutně geniální. Protože stačí, když si pročtete pár pohlednic a zjistíte, jací jsou lidé vlastně divní tvorové. Někdo se tam veřejně přizná k tomu, že je rasista, ale prostě si nemůže pomoct. Moje nejoblíbenější přiznání, které jsem tam jednou četla, bylo to, že když se dotyčnému hrozně moc líbila nějaká knížka, po jejím dočtení vždy sní poslední stránku. Někdo se přizná k tomu, že před rodiči vždycky předstíral, že věřil v boha, ve skutečnosti nenáviděl kostel, faráře a na žádného boha nikdy nevěřil. Někdo se přizná k tomu, že cestuje nejraději sám bez manžela. Dost často se tam muži svěřují s velikostí svého penisu, ženy s tím, že přibraly, ale nehorázně se jim jejich nové špíčky líbí, takže je nehodlají nikdy shodit zpátky. Někdo se tam svěřuje, že jede 10 let v trávě, někdo je závislí na pornografii, jiný zase píšou, jak jim neskutečně moc chybí přátelé z dětství nebo oblíbená kočka (a že vlastně celý život hledají podvědomě stejného přítele nebo podobnou kočku). Jeptiška jednou psala o svém sexuálním zážitku, muž v pozdním věku se přiznal, že byl na škole největší šikanátor a že ho to zpětně moc mrzí. Nějaká žena se přiznala k tomu, že daruje svoje vajíčka proto, že si užívá pozornosti doktorů a sester. Spousta lidí se přizná, že vlastně skrytě nenávidí svoje přítele či přítelkyně, ale bojí se jim to říct, nebo že někdo někomu prodal svoje použité spodní prádlo. A velká spousta lidí se přiznává, že soudí lidi v okolí podle nějaké hluposti (třeba typ kabelky, jídlo, které si objednávají v restauraci apod.). Podle mě je to absolutně geniální.
Pán, co celý projekt vede, dělá nějaké veřejné přednášky, které si můžete najít na YouTube. Pravidelně z těch nejlepších pohlednic dělá veliké výstavy, takže byste se třeba mohli stát "slavní". Tak co, poslali byste svoje tajemství? Nebo je to moc na hlavu? A hlavně - měli byste co poslat?
Adresa pro zaslání pohlednice:
Post Secret
13345 Copper Ridge
Germantown, Maryland
20874
Picture by PostSecret