Deníčkový zápis z prvního týdne školy, aneb všichni teď na internetech píšou články typu "První den prváka na VŠ", takže jsem se taky chtěla přidat, ale nechci se opičit tak úplně. A taky jsem ani nemohla, páč jsem o rok výš. Sakra.
PONDĚLĺ
Zažila jsem nejhorší noc. Byla jsem nervózní jak dubnová maturantka, házela jsem s sebou v posteli ze strany na stranu. A když zapípal budík, málem jsem vykřikla NO KONEČNĚ! Hlubokým spánkem jsem zabrala asi tak na hodinu, zbytek noci jsem se točila jak buřt na klacku. Já absolutně nechápu, z čeho jsem zase tak nervózní. Vždyť už vím, co mě čeká! No možná právě proto...
Autobusy mají zpoždění. Klasika. Čekala jsem něco jiného? Nečekala.
Lítačka zaplacena. Tak už nemusím tisknout ty stupidní lístky, protože na to, abych jezdila na černo, na to nemám pr*el.
Začala jsem hodinou výtvarky, letos se budeme učit sochat. Těším se, co nás čeká. Hodina českého jazyka už mě tak na nadcházející semestr nenavnadila. Jak jsem čekala.
Na zastávce autobusu mě oslovil cizí kluk. Četla jsem si, byla jsem nakloněná nad stránkami a nevnímala okolí. Téměř jsem se ho lekla. Byl milý. Zeptal se mě na jméno, co studuju, kde bydlím, proč dojíždím. Jako jo, je to divný, vůbec mě neznal a hned na mě takhle začal mluvit. Ale třeba to myslel dobře, jenom já mám zase nějaký zábrany. A taky jsem prostě taková nekomunikativní káča. Chudák zavedl hovor na téma "bary, restaurace a hospody" a "pátek večer" a "život na koleji". A k tomu jsem bohužel neměla co říct. Do barů nechodím, na koleji nebydlím, pátky večer pravidelně pletu vánoční svetry u krbu s kočkou za krkem v houpacím křesle s hrnkem bylinkového čaje (hahaha). Takže jsem toho chudáka omylem "umlčela". Byla jsem z toho, že na mě mluvil cizí člověk, strašně nervozní. Podle toho vypadaly i moje odpovědi. Samozřejmě, že jsem se potom pořádně profackovala. V mysli. V MYSLI!
ÚTERÝ
Úvodní hodina k praxím. Každý týden v jiné škole. To bude nářez. Naštěstí nás nebudou nutit učit. Ještě pořád se na to necítím.
V autobuse jsem zahlédla zase toho kluka. Ale neměla jsem odvahu na něj promluvit. Trochu si to vyčítám.
STŘEDA
Vstávám ve 4:30, jedu prvním autobusem do Prahy. Pak metrem na druhý kraj Prahy, autem do Brandýsa. 8 hodin ráno, začínám atletikou. Strašný. Ztuhlý tělo. Ale vyučující je velmi mladá ohebná slečna, která je moc milá. Dala nám sice do těla, ale neviním ji z toho. Za to, jak jsem pomalá, můžou moje kejty. Ale nebyla jsem nejpomalejší a startování z bloků na sprint jsem taky neměla nejhorší. Těším se na vytrvalostní běh, ten mám nejraději. Sprinty mi nikdy nešly.
Přijíždím domů v 11 hodin. Ve sprše jsem se rozbrečela. Je střed týdne, takže prostě krize. Už to na mě začíná padat. Přikryla jsem se peřinou s vědomím, že za 4 hodiny vstávám na ranní přednášku. Takže mi prostě rochu ruply nervy a usnula jsem se slzami v očích. Musím zatnout zuby. Je to jenom pár týdnů.
ČTVRTEK
Tak jo. Ta posraná přednáška, na kterou jsem vstávala v půl pátý, nebyla. Vyučující nepřišel. Prý seděl v jiné budově a marně na nás čekal, jako jsme marně čekali my na něj. Upřímně? Mě nezajímá, kdo kde čekal. Já jsem prostě chtěla idiotskou teorii literatury, na kterou jsem do Prahy přijela brzy ráno jak totální debil!!!
Vztek ze mě spadl až po kávě.
Máme super vyučující na psychologii. Taková pravá vědátorka. Líbí se mi, když z člověka hned na první pohled jde poznat odbornost a informovanost.
PÁTEK
Tento týden mám pátek od školy volný. Ale abych nesmrděla doma, jela jsem za ségrou do Prahy. Šly jsme plavat. Daly jsme si parádní kilometr v bazénu a šly na pizzu. Chtěly jsme ještě stihnout výstavu v Rudolfinu, ale přišly jsme minutu poté, co přestali pouštět dovnitř. Tak příští týden to snad stihneme!
Byl to super pátek. Se ségrou trávím čas strašně ráda. Jezdily jsme hodně tramavají, konečně si začínám uvědomovat, jak metro strašně zdržuje (teda když chcete popojíždět třeba jen 2 zastávky). A navíc se v tramvajích začínám pomalu orientovat. Ségra mi sehnala fajn tramvajový plánek.
Tak a takhle až do konce prosince. To bude blázinec.