Komentáře k článku: 10 důvodů, proč si MUSÍTE psát deník
myfantasyworld: Pobavila jsem se, nejvíc tím cupováním, stíříháním, bodáním do deníku. :D Ono to nějaký uklidňující efekt mít bude, když si vezmeš, že je teď destrukční deník, který máš vlastně zničit. :D :D
Už je to hodně dlouho, co jsem psala deník, pak už jsem věci psala jen na blog, ale tam nenapíšeš všechno, nepíšeš úplně ty nejhlubší pocity a myšlenky. Ale při náladách, kdy jsem měla chuť se vším a do všeho třískat jsem se naučila vypsat toho způsobem příběhů, vždycky jsem pocity dávala do příběhů, které jsem psala to se mi osvědčilo. :)
A ono některé věci si připomínat ani nechci, některé myšlenky bych ani nechtěla dát na papír, protože tam nemají, co dělat a říkám si, že když na to jen myslím, je to jen myšlenka, ale dát jí na papír a pak to číst, no nechtěla bych si připomenout, na co vše jsem myslela. :D
hroznetajne: Tak to jsem ráda! :-)
Destrukční deník mám taky, dostala jsem ho k Vánocům, ale asi mi bude líto ho ničit :D. I když chápu, že v tom je vlastně jeho podstata :D.
Právě. Blog mám taky jako takový deníček, ale nenapíšu sem všechno (i když toho sem teda píšu dost :D). To je hezké, psát si příběhy a do nich vkládat zážitky... Jenomže ne vždy je úplně síla vymýšlet nějaký příběh. I když do příběhu toho schováš hodně :-).
To je taky pravda. Mně se naopak osvědčilo, že myšlenky, které mě děsí a neřekla bych je nikomu za nic na světě, papír unese. A jakmile to sepíšu a uplyne nějaký čas, problém se zmenší :-). Tak nějak sám od sebe. Kouzlo :-).
boudicca: Jee, to je super článek. :D Já si píšu deníky na cestách. Tu spoustu drobných postřehů bych si prostě jinak nezapamatovala a navíc je to skvělý způsob, jak se zabavit při čekání na check-in, dlouhých přejezdech, frontách. Takže to taky pisálkuji jako o život. Ale při běžném fungování deník nevedu, spíše se snažím volný čas nějak kreativně využít.
hroznetajne: Díky *srdce*!
cestovní deníky jsou úžasná věc, taky jsem se o nějaké pokoušela, ale bohužel *zed*. Jsem ráda, když nějaký výlet nakonec zmíním tady na blogu :D.
Chápu, pro někoho by to byl dokonce i ztráta času pravidelně si psát. Ale já to beru jako jednoho ze svých pár koníčků :-).
adil: To jsi napsala tak výstižně a barvitě, že se ještě teď usmívám. Jo deník,ten jsemsi v mládí nepsala, ale souhlasím s tebou, že někdy vypsat své trable na papír pomůže,duši se ulehčí.Já to párkrát udělala/tedy později jsem sešítek spálila/, když v mém manželství někdy došlo k neporozumění a chyběl dialog. Pro mne to bylo důležité si vysvětlit,muž to rozvádět nechtěl, jasně, že to byla vždycky banálnmí prkotina,nic zásadního, ale já svou pravdu hájit chtěla, když to nešlo v rozumném dialogu, "vyplakala" jsem se na papír. To mě dávno přešlo, už to nedělám*smich*
---
adil.pise.cz
hroznetajne: :D :D :D Tak to ráda slyším :D.
Jo jo, to mi taky pomáhá. Jakmile se to hodí na papír, změní se to. Zvláštní.
Spálení je adekvátní způsob likvidace, takový téměř symbolický :D. Já si je zatím všechny schovávám, ale každý dopsaný sešit jsem obvázala provázkem a zapečetila voskem, takže se do nich nikdo nedostane (nebo dostane, ale stoprocentně to poznám). A jsem odhodlaná přečíst si je za 30 až 40 let :D. To bude sranda.
damn-girl: Píšu si ho občas, rozhodně ne pravidelně. Když mě něco opravdu drásá nějaké myšlenky a nechci je uveřejňovat ani na blog - píšu je právě tam. Akorát mám takový maličký a potřebovala bych asi nejlépe něco mezi A5 a A4, máš nějaké tipy? :-) Ukážeš nám, jak tvůj deník vypadá - ne vnitřek, ale desky :-)
hroznetajne: Taky jsem začínala psaním do malých notýsků, abych neměla pocit, že plácám veliké sešity. Ale teď jsem přesídlila na velikost A5 a vyhovuje mi.
Kupuji si opakovaně zápisníky od firmy Tarakan, mám od nich i diář do školy. Každý zápisník je originál. Jsou trochu dražší, ale zato ruční výroba a desky jsou z vinilových desek, krabic od banánů nebo ze stránek ze starých atlasů (ty mám nejraději). Ale někomu při psaní kroužková vazba vadí, takže to se musí zvážit :-). Mně se líbí, že jsou takové kouzelné, uvnitř je kvalitní papír (nepropouští inkoust) a hlavně podporují recyklaci :-). Najdeš tu: http://www.tarakan.cz/eshop/kategorie/zapisniky (já si kupuji ty o velikosti 120x194 a mám nejraději motivy z anatomického atlasu :D). Jestli jsi z Prahy, mají je v tom velikém knihkupectví na Národní třídě. Pořád tam chodím a vyhlížím nějaké nejhezčí :D.
Momentálně ale píšu do zápisníku od Papelote - česká firma, dělají vše ručně a z kvalitního papíru. Nechají si to docela zaplatit, ale já jsem na zápisníky docela ujetá, takže za to ty peníze dám :D. Píši do tohoto: https://www.papelote.cz/p/kombine-limited/ velikosti M, pro mě ideál, tobě by třeba vyhovoval větší eLko. Jo a nově je mají taky na té Národní třídě, kdybys nechtěla platit poštovné.
Jinak legendární deníky vytváří firma Moleskine. Ještě jsem si žádný nepořídila, ale spousta milovníků kvalitních zápisníků doporučuje tento. Jsou prý kvalitní a najdeš je ve stojanu každého papírnictví a knihkupectví. Já se na něj teprve chystám. Ale co jsem koukala na zahraniční články o psaní deníku, dost často píší právě do těchto notesů.
Pokud se ti ale nechtějí dávat takovéhle peníze "jen" za deník, postačí ti jakýkoliv obyčejný sešit a desky si můžeš vyzdobit svými fotkami, obrázky, jak chceš. Já mám na zápisníky takovou obsesi :D, takže potřebuji nějaké "luxusnější", abych se cítila výjimečně. Jo, jsem zkažená, vím :D.
damn-girl: Tarak znáám vlastně znám všechny, ale od Tarakanu s emi hrozně líbí ta série, co je udělaná z vinylů. Mě, jakožto hudebního maniaka, co miluje všechno s tématikou hudby je pro mě tohle ráááj! :-D Jeee, to jsem ráda, že jsi mi to připoměla. Taka si po výplatě :-D
hroznetajne: Jééé, tak to ráda slyším :D. Já jsem na ně úplně ujetá :D. Akorát je blbý, že ty vinylové jsou o dost dražší, než ty normální papírové zápisníky *zed*.
rebarbora: Hezký článek *palec* Asi nejvíc se mi líbí ten bod se schováváním deníku *smich* Já si ho zkoušela psát kdysi na střední a byly to hrozně depresivní zápisky (jo, měla jsem tenkrát krizové období), a tak nějak to ve mně zůstalo, že deník je prostě depresivní záležitost, každopádně mě nikdy nebavilo si ho po sobě číst, takže ta sebereflexe by u mě asi nenastala :D Ale jako takové ty všednosti jako spálený kuře nebo drobnosti, co mi udělaly radost, si zapisuju do diáře (spolu s běžnými úkoly jako vyzvednout balíček na poště, koupit směsi na chleba apod.) :D A ostatní pozitiva a důležité myšlenky mám na blogu, takže vlastně jo, jakousi formu deníku si vedu a celkem mě to baví :) Ale na tebe teda nemám, Julie :D
hroznetajne: Děkuji Ti, Rebarboro *srdce*!
Jo jo, taky mám některé deníky výhradně depresivní, holt i to k tomu patří :-). A mně třeba pomáhalo ty smutné myšlenky psát. Oni potom přesávaly být tak moc smutné. A máš pravdu, tyhle mě taky nebaví číst :D. Ale tak v 50 se tomu chci smát :D.
Všichni, co si tady vedou osobní blog, mají vlastně tak trošku deník :-).
blazniva strela: Ahojky, tak clanek me celkem pobavil takhle v praci :). Alespon mensi odreagovani od toho shonu.
osobne jsme si denik take psala. A ne jeden. Bohuzel jsem sem tam neco nasmarala, vydrzelo to tyden a pak ho zalozila, ze jsem ho objevila az po roce. Tak znovu jsem to zkusila. Vzpominam si, ze tenkrate, bylo mi asi 15, jsme psala totalni hovadiny. Mama si to tenkrate precetla, ale neumela to vzit. Vzala si me stranou, predcitala z neho a ptala se, zda jsem normalni... A jestli mi to prijde v poradku neco takoveho psat.
Od te doby jsem nikdy nic nepsala. Proto take zacla psat na blog sve myslenky. Zde mam dojem, ze si to nekdo muze precit, rict svuj nazor a zaroven muzu tvrdit, ze toto muj blog neni :D. Kdezto takovy rokupis v deniku, co lezi v me knihovnicce nikterak neobhajim :(.
hroznetajne: Tak to moc ráda slyším! *slunce*
To se mi taky stávalo. Rozepsaných deníků mám snad 5 *zed*, ale tak něco v nich je, proto jsem si je nechala, i když 3/4 notesu jsou prázdné :D.
To je bohužel věc, která se občas stává. Deník by měl zůstat netknutý, jenomže někteří se neudrží, když ho náhodou najdou. Někteří ho dokonce i cíleně hledají. Podle mě je to porušení tajemství a kdybych zjistila, že mi ho někdo čte, byla bych hodně, ale opravdu hodně naštvaná. V tom případě je důležité ho pořádně schovat. Na netu je spousta tipů tajných míst, kam ho uložit. Nebo si vyrobit takový malý trezor se zámečkem. Já třeba deník nosím všude s sebou, takže mám neustále přehled, kde je :-).
cayenne®blbne.cz: A všechny ty typy deníků z bodu 10 jsi sama vyzkoušela? :-D
Já deník psala, ale byl neustále čten. Schovala jsem ho na nové místo, psala jsem na jeho okraje výhrůžné vzkazy, ale stejně byl pořád čten. Tak jsem se na to vyto... Docela mi to chybí. Když jsem přehlcená emocemi (obvykle negativními) vypíšu se z toho aspoň na počítači - do toho se mi zatím nikdo nenaboural, naštěstí.
A pak mám svůj deník z cest do Skandinávie - ten je veřejný, tak čtení nevadí. I když je teda pravda, že po poslední cestě existují některé zápisy ve dvou verzích (ta neveřejná na blogu samozřejmě není!)
hroznetajne: Hahaha, ne, to ne *smich*.
Tak to ho někdo vyloženě cíleně hledal. Což mi přijde hodně hnusný. Chápu tu zvědavost některých lidí. Ale vyloženě jít k někomu do pokoje a hledat v cizích věcech deník, je hnus.
Na počítači se dá ledacos zaheslovat, ale ono psát rukou má něco do sebe. Prodávají se různé zámky na deníčky, zamykací krabičky nebo se dá vyrobit trezor. Ale chápu, že někoho by stresovalo, že má někde deník a dává přednost elektronické verzi :-).
cayenne®blbne.cz: Věřím, že poprvé byl deník nalezen náhodou. A pak, jak už se jednou člověk začte, tak asi musí číst dál. Třeba je čtení cizího deníku stejně návykové jako nikotin *nevi*
Já taky ráda píšu rukou, i na mě to má uklidňující účinek. Ten zámek na deníček zní dobře. Už asi vím, co si budu přát k příštím Vánocům *palec* :D
hroznetajne: Je mi to jasný... Tak ale ono je to lákavé číst věci, které by dotyčný nikdy neřekl nahlas, že jo :-). A asi málo kdo by se udržel a nenahlédl by dovnitř. Je asi pořád lepší počítat s tím, že si to ti lidé spíše budou chtít přečíst, než opačně.
Prodávají se buď notýsky přímo se zámečky (ty se mi ale moc nelíbí...), nebo samostatné zámečky :-), takže poutka si potom musíš nějak přidělat. Nebo prostě vyrobit bedýnku na zámek a je to :-).
tlapka: Parádní článek, hlavně pochcané pivoňky mě rozesmály.
Řeknu to takhle. Jsem ráda, že mám svůj deník z mých 16 let... dobře schovaný. *smich*
hroznetajne: Hihi *smich*.
Chápu, chápu :D. Já je převazuji provázkem a pečetím pečetícím voskem. Takže nijak extra schované nejsou, ale číst mi je nikdo nemůže *afro*!
marie: krásně a poctivě napsaný článek, souhlasím, psaní deníku je skvělý relax, způsob zpovědi, úlevy... já osobně vždy ráda deník doprovázela náčrtky, obrázky, barevným zvýrazněním.. ale leckdy chyběla odvaha si ty řádky po sobě číst.
hroznetajne: To je pravda :-). Já si to zakazuji číst, plánuji si to projít až tak za 30 let minimálně :D.
Tvoje deníky bych chtěla vidět. Ty s kresbami vždycky obdivuji, já jen píšu :-).