Lyžák 2018 den po dni

Než jsem tam jela, řekla jsem si, že se z toho pokusím udělat nejlepší lyžák v mém životě. Nechtělo se mi tam, měla jsem lenošivou náladu a neskutečně jsem se musela přemáhat. A taky jsme museli mít běžky, které mě děsily v mých snech už od prvního ledna. 

DEN 1

V seznamu věcí na lyžák nám připsali, že si máme vzít s sebou fyzičku. Ať jsem hledala jak jsem hledala, žádnou fyzičku jsme doma nenašla, takže jsem jela bez ní. A její absence se ukázala hned po příjezdu na hory. Bagáž nám vyvezla rolba, ale my jsme se museli na chatu vyškrábat po svých. 4 kilometry neustálého stoupání do kopce v hlubokém sněhu. Já mám pěší turistiku ráda. Ale jeden krok dopředu a dva dozadu bylo i na mě fakt moc. Tolik sprostých slov jsem ještě neslyšela.

DEN 2

Hned první lyžovací den a počasí bylo k uzoufání ošklivé. Mně to neva, jsem zvyklá a navíc počasí je něco, co člověk neovlivní, je tedy zbytečné na něj nadávat. A na horách se musí počítat se změnou teploty i v horizontu pár vteřin. Mlha je v pohodě, když si jezdíte sami nebo s rodinou. Když jste součástí výcvikové skupiny, je docela těžký hledat své spolulyžaře v takovéhle mlze, natož sledovat učitelku a snažit se jí napodobovat. Stačilo, aby se někdo rychle odpíchnul a sjel omylem do lesa a už jsme ho nikdy nenašli. Jedině že by blikal baterkou SOS. Nebo založil vatru. 

DEN 3

Počasí se nám vyjasňuje, jásám. České hory jsou zkrátka nevyzpytatelné. Když se nedřu jako totální pakůň na běžkách, hobluji zvesela svahy. Protože lyže prostě miluju a bežky zatracuji, kudy chodím. Ale nejsem poslední v naší běžkařské skupině. Mám tak obrovský děs z toho, že bych se mohla ztratit někde v lese, kam ani běžkařská stopa nevede, že se ženu kupředu a makám jako šroub. Mé staré odporné běžky z půjčovny mě sice docela drží do kopce, ale z kopce mi to nejede ani za nic. K večeři je smažák. Jestli jsem si myslela, že něco zhubnu, šeredně jsem se mejlila.

DEN 4

Přivstat si se vyplácí. Celý svah jenom pro nás. Nádherný manšestr a my. Žádné fronty plné nechutných Němců (nejsem rasista, ale Němec a lyže prostě nejde dohromady), žádné školičky dětí ve svítivých vestičkách a žádní pomalí začátečníci, co mění směr jízdy tak, že to absolutně nečekáte. Odpoledne se svahy trochu plní, ale lyžujeme dál plní dobré nálady z ranní jízdy. Tohle miluju. Není to Itálie, ale na Čechy dobrý. Jsem snob. Fujtajbl.

DEN 5

Celodenní výlet na běžkách. Večer před tím jsem měla žaludeční koliku strachy. Tento lyžák jsem na běžkách poprvé v životě. Docela mi to jde, ale ty hnusný běžky prostě nejedou a mazat je nemůžu (mají šupiny, které se nemažou). A nedovolují mi bruslení, musím jet jenom klasiku. Tříhodinový pochod do kopce byl pro mě téměř euforie, líbilo se mi to a byla jsem rychlá. Ale z kopce jsem musela šlapat, zatímco ostatní se vezli. A to mě neskutečně vysilovalo. Škoda jen, že v hotelu na fotce výše obsluhoval šílený číšník. Dali jsme si čaje a raději se rychle klidili. Vidina palačinek se vytratila.

DEN 6

Půjčujeme si "blejdy" (správně snowblade), krátké lyže, na kterých se dobře trénuje carvingový oblouk. Jedou pekelně rychle a jsou snadno ovladatelné. Jsou to tak trošku ďábelské lyže, protože milovníci smýkaných oblouků si na nich neskutečně namelou. Já jsem z nich byla snad jediná nadšená, jízdu jsem si užívala a možná si je ještě někdy seženu, jenom tak pro srandičku. Jsem vděčná, že mi bylo umožněno vyzkoušet něco nového. Prostě miluju lyže a je mi fuk, jak moc dlouhé jsou :D. 

DEN 7

Poslední sportovní den. Dopolední lyže byly skvělé, odpoledne jsme dělali kraviny ve sněhu a ukončili výcvik palačinkou se zmrzlinou - konečně jsme se dočkali (a i nějaké to alkopitíčko bylo). Nechce se mi domů. Ještě týden!

... a pár momentek na závěr...

Možnost tohle pozorovat každý večer byla fakt síla.

A tohle zase každé ráno.

Lanovka na Hnědý vrch. 

Jeden večer jsme se vydaly s holkama na večerní lyžování. Vlekaři nám pustili vlek, i když jsme byly jenom 3. A mít celou sjezdovku jenom pro sebe byl jeden z největších zážitků. Já jsem ta krásně se usmívající vpravo, samozřejmě.

Ehm...

Tak vidíte. Moje přání ze začátku týdne se vyplnilo. Byl to nejlepší lyžák v mém životě. Díky za ty zážitky.