Hroznetajne | Alkoholové opojení

Prostě jsem se Vám chtěla pochlubit, jak jsem se pěkně napila a trochu to přehnala. Protože se mi to rozhodně nestává často.

Jsem s tím otravná, ale ano, stalo se to v Chorvatsku na vodáckém kurzu. Poslední den jsme si s holkami koupily voděnku a džus (musíte pít něco stylového, jinak to nemá cenu, víte?), že si to prozíravě, nenápadně nalijeme do petek s pomerančovým džusem a budeme ucucávat celý večer pro dobrou náladu. Podotýkám, na kurz jela půlka naší školy a jakési (pofidérní) ústecké gymnázium (mix různě starých studentů). Nemusím tu zdůrazňovat, že se všichni mezi sebou začali spletitě křížit a množit, že ne? (ano, množit, jako že dělali to šmechtlipechtli) Doufám, že jste znechuceni. Já ano. Buď jsem konzervativní nebo se děje něco divné (ale na mé straně to nebude). Zpět k alkoholu.

Ještě dodávám, nenávidím, když se lidé mezi sebou baví o tom, jak se o víkendu vožrali. Vyhýbám se těmto tématům. Ale když už se mi to stalo... nemohla jsem se nepochlubit.A navíc, můžu si tu psát co chci, no ne?

Jako naprostý nepijan (příležitostní ucucávačka) jsem to do sebe narychlo hodila, abych zlikvidovala důkazy, ano, alkohol byl zakázán, nečekaně. Nikdo mi neřekl, že se to nemá pít najednou. A já jsem to nevěděla. Přísahám! A tak se se mnou zhoupl svět, strop si na chvíli vyměnil místo s podlahou a mě zůstal debilní opilecký úsměv. Víte co na tom bylo nejhorší? Půlka mozku byla totál naložená v lihu (takže jsem mlela hrozná moudra, dokonce jsem jedné holce řekla do očí, že je kráva... ano, velice ošklivé, ale když ona je opravdu kráva, a taky jsem řekla moje největší tajemství – skutečnost, že mě balí knihovník – Mečoune, pšt, někdy jindy) a druhá polovina mozku zůstávala stále střízlivá. Věděla jsem, že to, co dělám, není ok. Že to nejsem já.

Takže jsem hrozně naštvaná. Měla jsem možnost dát si do nosu utrrrrhnout se z řetězu) ale místo toho na mě pořád křičela ta slušně vychovaná Julie: "Nehraj tu flašku! To není dobrá hra! Jdi si do chajdy vyluštit sudoku, nebo si vezmi pletení ale tohle hodné holky jako ty nedělají!" a tak jsem odmítla hrát flašku, vyválela se v drahé sportovní bundě v jakési špíně a  mluvila sama se sebou. Jak na úrovni.

Začala kolovat tráva. Holky osahávaly klukům rozkroky. Kolovala další voděnka (bez džusu). Přišla skupina Chorvatů (začalo se mluvit anglicky, nebyla jsem schopna v tom stavu překládat, fakt ne). Spolužáci, co se nepozdraví ani na chodbě školy, si začali strkat jazyky do krků (jak by řekla Lucka Bílá - ochutnávali si hlavy). Začali se svlékat (vzájemně). Probíralo se panenství.

A dost. Tohle fakt ne.

Ráno jsem byla ok, pamatovala jsem si každičký detail, dokonce jsem se dostala v pořádku do postele (sama!!! jenom upřesňuj pro rejpaly). Vypila jsem hodně vody a ráno se probudila s fajn náladou (Julie hodnáslušnávychovanáspořádanáholka opět na scéně). S čajem jsem stála na verandě a udiveně pozorovala cizí holky, plížící se z chatek mých spolužáků, upravujíc si podprsenky (plus rozmatlané řasenky a rozcuchy na hlavách).

Z kurzu jsem odjížděla značně znechucena. A zklamána. Ale proti gustu, žádný dišputát.

24. května 2015