No, původně jsem to chtěla vzdát, protože psát o ostatních lidech sice běžně dělám, ale většinou to nejsou lidi, kteří chodí na můj blog, že ano. Teď to mám dokonce znásobené, bo nás bylo docela dost.
O srazu už jsme všichni četli mnoho a dost možná toho nezúčastnění mají plné zuby, ale já vím, že my, co jsme se zúčastnili, to čteme pořád dokola a rádi, protože jsme tam byli a víme, jak to bylo cool. A tady je pár věcí, které ostatní o srazu ještě nenapsali (nebo možná napsali, ale Julie to napíše jinak, lol).
V barvách svého blogu nebyl oblečený nikdo. Tvrdím si říct, že Tlapka neměla ani oranžové ponožky, Mečoun rozhodně nepřišel v černé, Boudicca přišla v barvách svého předešlého designu a Rebarbora rozhodně nebyla černobílá ani pruhatá.
Lidi slyšeli na přezdívky, kterými je ještě nikdo nikdy neoslovil...
Julie chtěla všechny strašně moc objímat a hodně toho říct, ale protože je asociální autista, seděla tam jak kostka másla. A doufá, že si ostatní o ní nemyslí, že je nespolečenská kachna (je a hodně velká), protože to příště bude lepší. Fakt jo.
Zjistili jsme, že všichni čteme místní pornografii.
Všichni, všichni, ale úplně všichni jsou mega kjůt.
Měli tam čistý záchody.
To neznamená, že jsem tam byla celou dobu zavřená, to ne.
Byla jsem tam jenom chvíli, když jsem telefonovala domů a říkala mámě, že se ukázalo, že to nakonec není parta vrahů, která se dohodla, že moje tělo prodá na černém trhu s bílým masem.
Dělám si srandu.
Všichni jsme snad ze všech koutů republiky. A ti, co bydlí v Praze, vlastně taky.
Sešlo se tam pár rozkošných přízvuků. Jeden minimálně.
Už tam jsme mluvili o tom, jaké to bude příště.
Většina lidí nemá ráda severní Čechy. Včetně těch, co tam žijí.
Sayo měla úžasný dub. Zapomněla jsem se jí zeptat, odkud ho má.
Chvílemi jsem si říkala, co jsme to vlastně za lidi a co tady sakra děláme.
Hodně jsme se smáli.
Hodně jsme drbali.
Můj steak byl trochu gumovej.
Ale zase mi chutnaly ty brambory.
Konečně vím, jak se čte Boudicca.
Vůbec to nebyla párty introvertů!
Říkala jsem si, jak je to skvělý, že jsem si před několika lety nezaložila blog jinde, ale právě tady.
Víte, že vůbec nevím, jak jsem se vlastně na píše octla?
Pamatuju si, že jsem si říkala: "Hele, tady je to mrtvý, tady si založím blog, tady mě nikdo nebude hledat."
Trochu se to zvrtlo.
To už se netýká srazu.
Sakra.
Nějak jsem utekla.
Tak jo. Ať už to bude příště kdekoliv, pokud se toho dožiju, půjdu znovu.
Bože ta fotka s jídelákama je tak skvělá, že se vždycky začnu smát, když ji vidím.
Otázečka na závěr - koukáte na blogy ostatních teď trochu jinak?