Sedmý článek plný splněných úkolů z výzvy 101 za 1001! Musím přiznat - jde mi to pomalu. Vystřílela jsem si všechny ty lehčí úkoly a na řadu přišly úkoly typu "měsíc nepít kávu" nebo "týden se nemračit". Co jsem si to provedla, vážně nechápu.
4. OCHUTNAT KAVIÁR
No nejprve jsem chutnala nepravý kaviár, koupili jsme ho v IKEA, byl udělaný z mořských řas. Chuď měl trochu jako mořské řasy (kdo měl někdy sushi tak si tu chuť dokáže představit), ale za mě dobrý. Jenome se to asi nejí samotné, ale jako ozdoba na jednohubky nebo tak...
Pravý kaviár jsem ochutnala na sushi v jedné pražské restauraci. Nepřišlo mi, že by měl nějakou výraznou chuť, takže za mě trochu zklamání, ale nic, co bych vyloženě odvrhovala. Jednou bych si stejně chtěla koupit skleničku pravého kaviáru a zkusit ho jíst jako správná Ruska. Zapíjet panákama vodky. Jednou to udělám!
8. DÁT SI ZNOVU CHOBOTNICI
Sehnat chobotnic nebo třeba jen nakládané robotničky, je u nás ve městě vážně problém. Co si pamatuji, prodávali se dříve v Kauflandu v takovém octovém nálevu a já je zbožňovala. Teď už k sehnání nejsou. Nicméně chobotnici jsem znovu ochutnala v restauraci, byla u sushi a byla sice gumovější (s čímž se prostě u chobotnice musí počítat), ale chutnala mi. Já obecně mám ráda mořské plody a ryby. Podruhé jsem chobotnici měla na Mallorce, byla součástí paelly. Ale po svých milovaných octových chobotnicích budu stále pátrat!
42. ZAJĺT SI ZABRUSLIT NA INLINECH
No loni jsem to nějak nestihla, letos už jsem se polepšila. Na brusle jsem ségru vytáhla asi 5x a kdyby mě brzy nebolela záda (protože já ten zadek vystrkuju prostě neustále!!!), bruslila bych častěji. Už se tolik nebojím jízdy z kopce a docela jsem vypilovala techniku do kopce. Ale vypadám u toho určitě stále příšerně...Zkoušela jsem to s treckovými hůlkami, ale na brusle je potřeba mít asi 3 metrové a ty já bohužel nemám. Možná ale pořídím, aby se dalo pěkně posilovat i ruce.
49. POSEDĚT SI VE VĺŘIVCE
Do vířivky jsem se po několika letech dostala v aquaparku v Popradu. Většinou, když někam jdeme, plavu v obyčejném plaveckém bazénu a pak si maximálně zajdu na nějaký tobogán (pokud mají), ale tento aquapark byl hodně orientovaný na různé atrakce, mají dokonce venkovní horký bazén, takže pro milovníka vody, jako jsem já, zážitek. A vířivka byla samozřejmě super!
60. USNOUT VENKU
Letos byla opravdu velká vedra, a protože nemáme doma v oknech sítě, nemůžeme moc větrat. Napadla nás geniální věc. Máme konečně hotový chodník za domem, tak jsme na něj rozložili stan, narvali do něj mojí velkou matraci z mé postele a bez plachty si vyzkoušeli přespat venku. Já jsem se v noci příšerně bála (ne vážně, pořád kolem nás něco chodilo a já jsem děsně podělaná ze všeho, no nakonec začaly v poli pištět kočky a to byla skoro moje smrt :D), pak si to vyzkoušeli i naši (a pozor - taky s báli!). Válela jsem se v tom stanu i přes den. V noci byly krásně vidět hvězdy a měsíc. Dojalo mě to a splnil se mi dětský sen. Krásný.
62. UDĚLAT NĚCO SPONTÁNNĺHO
Dovolenou ve Španělsku jsme se Amun (moje sestra) rozhodně neměly v plánu. V plánu byly Tatry s našima a pak my dvě Londýn, každá vlastní tábor. No nakonec do Tater jela ségra s tátou ještě jednou, a jakmile se vrátila, vyrazily jsme spolu na Mallorcu. Prostě jsme se rozhodly. Protože nás děda celé léto neustále nutil někam vyrazit. A byl to největší zážitek tohoto roku. Poprvé jsem letěla letadlem, poprvé jsem byla u moře sama bez našich (nepočítám vodák v Chorvatsku se školou na střední). Asi jsme už velký holky, nebo co... každopádně tohle léto mám solidně procestovaný. Solidně...! Více o Mallorce jsem psala TADY.
65. JĺT DO DIVADLA NA 5 PŘEDSTAVENĺ
No nakonec jich bylo mnohem více...
Dabing street – Dejvické divadlo – Kontroverzní představení v miniaturním divadle jsem viděla čistě náhodou. Na lístky (poměrně vysoké ceny) se čeká i několik měsíců, ale našim známým to odřekli kamarádi, tak pozvali mě a mamku. Ze dne na den jsem se zcela neplánovaně vydala do tohoto roztomilého divadla, kde jsem na vlastní oči spatřila hrát úžasného Čermáka nebo Myšičku :-).
Lháři - aneb Václava Kopta naživo.
Ronald Harwood: KVARTET - aneb Veronika Freimanová naživo.
Bílá nemoc - aneb po dlouhé době opět nějaká ta klasika.
Šašek a syn –Studio 2 - aneb kdo by na místě nemiloval Polívku mladšího, jako by tam nebyl.
Caveman - aneb one man show o tom, jak si muži a ženy nikdy nemůžou rozumět, protože lovci a sběrači žeano.
94. TÝDEN BEZ PEČIVA
Vzhledem k tomu, že souběžně probíhá i můj měsíc bez kávy, raději na mě teď nikdo nemluvte. Tyhle výzvy vážně, ale vážně nemám ráda :D.