Bacha na mě

Začínám se bát sem cokoliv napsat. Bylo mi totiž soukromě sděleno, že tady působím na blogu jako slušňačka, dobře vychovaná slečna, co by neřekla sprosté slovo a prostě je celá spořádaná, chodí v bílých šatičkách a co pět minut si uhlazuje ofinu.

Haha. Ha. Ha...

Vrtá mi už týden hlavou, jak jsem toho vlastně docílila. Protože jsem se s tím setkala už několikrát v životě, že na lidi působím jinak, než mě doopravdy poznají. A pak se nestačí divit. Na střední jsem jednou řekla "Ty vole" a všichni spolužáci mi zatleskali, protože to bylo moje první sprosté slovo asi po 4 letech. Nekecám. Pak mě týden učili i jiný sprosťárny a furt se mě ptali, jestli znám tohle a tohle slovo. Hele, já mluvím sprostě, fakt. Ale jenom před určitými lidmi. Pořád si myslím, že když holka mluví sprostě, je to tak nějak nevhodné. Sprostá jsem jenom před lidmi, u kterých vím, že je to neurazí a před kterými si to tak nějak asi můžu dovolit. 

V době nejhlubší puberty (někdy ji mám pořád, ale už to začíná být lepší) jsem chodila po světě jako nasranej buldok. Myslím si, že většinu lidí jsem odrazovala jenom svým výrazem. To se částečně děje i teď. Vsadím se, že jsem odpudila od sebe už tolik lidí jenom proto, že se permanentně tvářím nakvašeně a depresivně. Ale je to jenom ksicht, ten asi jen tak nepředělám. Naučila jsem se s tím pracovat. Jakž takž. Snažím se víc smát. Když někoho chci pozdravit, usměju se, aby ho úplně neodradil můj kyselý výraz. A myslím si, že tohle je to, co lidi vlastně šokuje. Že já se nasupeně jenom tvářím, ale ve skutečnosti se dost ráda směji. Už mi tolik lidí řeklo, že působím hrozně přísně. Což se pro povolání učitelky hodí. Už se mi párkrát podařilo někoho zpražit pohledem, aniž bych cokoliv říkala, ale zneužívat svého hnusného pohledu taky nechci. Na děti jsem v 99 % případů příjmená, přísahám. Za svou skromnou praxi jsem zjsitila, že i ty děti vlastně prochází takovým poznáním. Nejprve na mě zírají, vyhodnocují, jestli budu pouštět hrůzu, jestli se mě mají bát, jestli budu přísná, ale já se snažím říct nějaký vtip. Vtipem si u dětí hrozně zvýšíte kredit. Děti se hrozně rády smějí. Nejvíc hrozným debilovinám, morbidnostem a slovům jako je hovno a prdět. A když se občas zasměji nějakému jejich vtipu, zjistí, že nejsem přísná upjatá metrnice, na jakou jsem na počátku vypadala. Tohle jsme si nevymyslela, to mi už některé děti řekly.

Trochu se obávám, že tady o sobě vytvářím mylný obraz. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak kdo moje řádky čte, v jaké je zrovna náladě a jak moc mu je, nebo není sympatické moje psaní. To všechno hraje roli. Já jsem jenom chtěla tímhle nějak zbořit jistý obraz "slušňáka", který jsem si kolem sebe údajně vystavěla. Takže tady je pár důkazů, že Julie je klasické prase, někdy se chová dost neurvale a vlastně je úplným opakem slušné dívky v bílých šatech. A taky je někdy krutě drsná.

1. Jedu v metalu. A kdo jede v metalu, není žádná křehotinka. Neposlouchám samozřejmě jenom metal. Ale umím si ho užít.

2. Mám TYHLE boty. To, že v nich chodím jako nasupený trpaslík, je věc druhá. Já je beru jako takový pokus o vyrovnání se s tím, že jsem malý člověk a chtěla jsem se hodit do světa těch tvrdých holek, co točí vlasama do hudby a skáčou na fesťákách a mají pokérovanou polovinu povrchu těla (no, nic z toho nedělám a ani nemám, takže doufám, že to ty boty trochu dohání).

3. Umím tohle.

4. A taky tohle.

5. A dokonce i tohle. Na požádání možno zaslati osobně i necenzurovanou verzi :D.

6. Znám velkou spoustu sprostých výrazů z velké spousty oblastí. Doma mi někdy ujede p**a a před dětmi mi jednou ujelo t*v**e.

7. Někdy se někomu kouknu na zadek. I když zadky mě moc teda neberou, no.

8. Už jsem někdy viděla film +18. Ale nejsem jejich fanda. Zároveň nejsem puritán. Třeba takový LOVE. To je přeci umění. Hraje tam dobrá hudba, takže je to děsně umělecké a má to filozofický podtext. Nebo taky ne. Záleží, jak se na to koukáte. Já se na to koukám jako na umění :D (a nemusíte nikomu říkat, že jsem ten film viděla, jo?)

9. Jsem docela odborník na pornografickou literaturu. S tímhle se teda nechlubím, ale je to jeden z faktů, který dokazují, jak moc velký jsem prase. 

10. Jednou jsem řekla své spolužačce: "Ty jsi stejně hrozná krááva." Ale na mou obranu, byla jsem lehce ovíněná (ovodkovaná) a že zrovna měla narozeniny jsem jaksi netušila.

11. Jednou na mě volala nějaká stará paní před babiččiným panelákem, abych k ní šla (seděla v takovém tom drbacím předpanelákovém kroužku) a já na celé sídliště vztekle zařvala na všechny ty nebohé seniorky: "Já k vám nepůjdu, protože vy byste mě akorát drbaly!" Dámy zalapaly po dechu a pak začaly vřeštět...

12. Vyťala jsem za svůj předlouhý život jednu jedinou facku. A to teda není nic drsného, je to spíš naopak děsná ubohost, příšerně se za to stydím. Schytala jsem ji zpátky a měla jsem schytat minimálně dalších 5. Už nikdy nikoho nechci uhodit. Vážně. Ale  tak třeba někomu fackování přijde drsný.

13. Mám díru v chrupavce. Hele, lidi, to je ale hodně drsný. No ne?!

14. Jednou jsem naběhla na malou hočičku v první třídě a na dvě doby ji seřvala, že jestli ještě jednou bude ubližovat mojí malé sestřičce, tak s ní vytřu celou školu. Jsem velká drsná ségra, bacha na mě.

15. Umím z jazyka udělat ruličku.

16. Nosím docela často tátovy kšandy. A to je cool, to musíte uznat.

17. Uklizený pokoj mi vydrží maximálně půl dne... Ihned začnu vytvářet "pracovní nepořádek". To jenom když jsem majitelka čistě bílého blogu, tak aby nedošlo k nedorozumění, že celý svět kolem mě je čistě bílý. Haha. To teda rozhodně není. Já jsem vládkyně chaosu.

18. Už jsem několikrát snídala šáňo a to je jako hodně drsný. Nebo nechutný, něco mezi tím.

Dobře, na mé drsnosti trochu ubírá to, že v souboji se ségrou většinou prohraju, neumím uměle krkat, pšikám decentně, když mám sukni, tak držím kolena u sebe, zdravím, když vejdu do místnosti a docela často děkuju a fakt se snažím sprostě nevyjadřovat, bývám čistě oblečená, nosím brejle (ty člověku dost uberou na drsnotě), jím způsobně příborem, pusu si utírám ubrouskem, pudruji si obličej labutěnkou a parfém aplikuji ve vhodné vzdálenosti, občas dám i podpadky a ruce si myji po záchodě i před jídlem a prostě kopa jiných děsně slušných věcí.

Od teď si na mě ale prostě dávajte bacha. Jsem drsná. Vááážněěěě. Nekecám. Mám na to svědky! ŽE JO! ŘEKNI JIM, ŽE JSEM!