Článek Kdybych mohla mít 3 přání
Komentáře k článku: Kdybych mohla mít 3 přání
blanka: Díky moc,že se opět můžu potěšit upřímností, která mě při práci s dětmi "dobíjela" pozitivní energií. DĚKUJI a přeji hezký den! Blanka
hroznetajne: Jee, tak to mě moc těší 
! Někdy ta upřímnost dokáže ale pěkně zabolet .
Hezký den i Tobě.
chaoska: jeee,to je dokonaly 
fakt krasa.
ja bych mela dve - at jsem ja i vsichni moji blizci zdravi a stastni. protoze to v sobe obsahuje vlastne vsechno ostatni.
zlomenymec: Aby se rodiče nehádali 
https://i.kym-cdn.com/photos/images/facebook/000/051/707/Manlytears1.jpg
Ad 1000 přání 
https://www.youtube.com/watch?v=Bwic3hJ4q1A
lentilka-sdeluje: Určitě je to nekonečně vtipný, jenže já nerozumím ani hov... ani zbla. Nebyl by překlad?
zlomenymec: No ve zkratce, holčička pořád otravuje s tím, že chce nekonečně mnoho přání (nekonečně mnoho lamp, nekonečně mnoho džinů, mít možnost přát si nekonečně mnoho přání...) Až džinovi dojde trpělivost a počet přání zkrouhne na jedno.
A holčička si přeje, aby měla AIDS
Tak za ní pak přijde pán z nadace Splněné přání, holčička si zase přeje nekonečně mnoho přání, on řekne "Ne" a ona "K*rva!"
damn-girl: to "aby se rodiče nehádali" mi přijde hrozně moc smutný 
... některé přání jsou takové ty krásně dětské a prezident mě pobavil. Taky mě děsí to přání "být hubená"... malé holčičky a už na sebe koukají takhle
hroznetajne: To je, bohužel .
Jo, je to tanečnice a vidí, že se trochu liší od ostatních a trápí ji to , blbý, já vím...
myfantasyworld: To je nádherné.
Ale vynechala jsi sebe. 
Já bych si přála, aby moji blízcí byli zdraví a stálou práci, co by mě bavila.
hroznetajne: Já vím, haha . Vynechala jsem se záměrně .
Krásný! Alespoň s tím druhým můžeš sama nějak hnout .
tlapka: Z některých přání mi běhá mráz po zádech, ještě, že ostatní to zase vyváží.
Je to dobrý, imaginární kamarád. Kamarád, ne kamarádka! Vidíš, nemusíš žárlit!
hroznetajne: Taky mě to lehce vzalo, když jsem to četla. Ale je to asi tím, že ty děti docela dobře znám .
Hahaha, pravda! Stejně se ho zeptám, jestli tam náhodou nemá nějakou holku, ať mám klid .
boudicca: To je krásný pracovní list! I děcka určitě muselo vyplňování bavit. To jsi tvořila sama? Moc pěkná práce.
Přemýšlela jsme nad tím, jak moc by bylo divné, kdybych žádné přání neměla. Nejsem s to změnit celý svět a co se mého života týče, věřím, že co se má stát, to se stane. S přáním i bez přání.
hroznetajne: Jo, sama, ale kdysi jsem něco podobného zahlédla na internetu, tak jsem udělala svůj. Můžu klidně poslat, jestli je zájem. Jsou tam různé zvídavé otázky .
To je taky možný přístup a je podle mě úplně v pohodě . Stejně si myslím, že nějaké malé přání ve skrytu duše mít budeš .
adil: To byl pěkný testík dětských duší
svá přání už mají jasně srovnaná přidám sem jednu mou vzpomínku na představivost dětí ve věku tak 7 let - kdysi jsem s těmi dětmi přišla do styku v mé práci, to mi bylo tak 23 let, a s kolegyňkou jsme se jich zeptaly - kolik že si myslí, že je nám každé roků ? No, spadla nám čelist, když jsem se po krákém přemýšlení dozvěděla, že je mi asi 54 !! A moje kolegyně, ještě mladší, dopadla podobně. Jo a moje přání? To už asi tušíš. Stačí, když se mi splní jedno jediné ten KOUZELNÝ PROUTEK najít.... a co pak? Ale realita je jiná, nejsme v žádné pohádce
---
adil.pise.cz
hroznetajne: Nikdy se dětí neptej, kolik si myslí, že ti je let!
Když jsem zaskakovala teď ve škole, tak ke mně z vedlejší třídy přišel kluk a normálně se mě s klidnou tváří zeptal: "A ty tady děláš jako CO?" Tak jsem se smála a řekla mu, že učím. A on pak dodal: "Přijdeš mi nějaká malá..." Takže jsem dopadla ještě dobře.
atraktivnistrasilka: Je mi trochu smutno kvůli té holčičce, která si přála, aby se její rodiče nehádali. Svým způsobem jí rozumím... A rozumím i holčičce tanečnici, která si přála být hubená. Nevím, jak na tom je oproti ostatním, ale... Když mi bylo asi jako jí, tak jsem byla z těch silnějších ve třídě. Do jisté míry v tom hrál roli nedostatek pohybu, do jisté míry strava, do jisté míry štítná žláza, se kterou jsem se léčila a která mi asi trochu dopomohla k tomu, že jsem nevypadala úplně... no. Nikdy to nedošlo tak daleko, že by se mi děcka vyloženě smála - narážky byly, ale nikdy nešlo o nic hrozného... Trápilo to mě. Moje vlastní matka se občas neudržela a oslovila mě "obézo", což jí nezapomenu asi nikdy, jakkoli ji mám ráda a vážím si jí. Začala jsem být zakomplexovaná celkově, z čehož se tak trochu dostávám do teď. Lámat se to začalo až s nástupem takových těch hormonálních změn, prostě jsem ten člověk, se kterým puberta udělala spíš to dobré než zlé... Jinými slovy, holčička si je pravděpodobně vědoma určité "odlišnosti", která ji trápí... že? Snad z ní vyroste člověk se zdravým sebevědomím.
hroznetajne: Jo, to je smutný, bohužel. Tanečnice není nijak vyloženě obézní, ale je menší a nevyrostla, takže je trošku silnější než ostatní holky. A očividně ty rozdíly už vidí, kór když se pohybuje v týmovém sportu, který ještě klade nároky na vzhled. Taky doufám, že bude v budoucnu spokojená, protože takhle od útlého věku se trápit něčím, jako je váha, no, nic moc.
lentilka-sdeluje: Děti jsou prostě úžasný tím, jak jsou upřímný a bezprostřední. Život to z nich časem dostane - bohužel.
Mně by stačilo jedno přání - být zdravá. Všechno ostatní mám. I těch osmnáct už mi bylo. dvakrát. Plus ješě kousek.
hroznetajne: No jo, občas ta bezprostřednost a upřímnost ale zabolí . Ono to v lidech nemůže zůstat. Většinou se totiž taková upřímnost promíjí právě jenom těm dětem .
Hezký .