Děda má chorobný strach z doktorů. Nikdo netušíme, kde ho vzal. Prostě ho má.
Ale když už odmítá tři roky léčbu, nějak se to na něm podepsat muselo. Hold ledviny jsou věc ošemetná, k tomu si připište několik let pravidelného pití a kouření silných cigaret (kouří už od 15 let). Statný chlap jak hora, to byl. Ale když se nám nějak scvrknul, kůže na něm začala vyset, nechuť k jídlu... To si potom řeknete, že něco není v pořádku. Člověk si potom uvědomí, jak nemá své tělo pod kontrolou. Něco uvnitř Vás selhává a vy to nemůžete nijak ovlivnit. Prostě se to děje. A zpětně si uvědomíte, co všechno jste dělali špatně.
Řeknu Vám, můj děda, chlapák, neměl daleko ke sprosťárnám, s drsným humorem, který málo kdo pochopil, nebral si servítky a problémy řešil rázně a na místě... Pohled na něj, jak se mu klepe brada strachy, jak sedí s vystrašeným pohledem v modře vymalované čekárně, slza v oku... Zlomilo mě to. Ne u srdce, ale někde v duši mě to zlomilo.
Skončil s žilním katetrem na krku a pětihodinovými dialýzami, třikrát týdně. Už je mu ale lépe, má chuť k jídlu, přestal kouřit a nastěhoval se zpět k babičce do bytu (před tím bydlel na zahradě, kde si postavil něco jako "dům").
Nutí mě to vždycky přemýšlet, jestli i já jednou takhle dopadnu, jestli se budu pomalu rozpadávat, začnou mi selhávat jednotlivé části těla, začnou odcházet jednotlivé orgány. Myslím si, že ano Nebo, ROZHODNĚ ano. A vždycky, když se profesor(ka) zeptá, zda-li myslíme na svojí budoucnost, říkám si: "Si piš, přemýšlím, jestli se začnu rozpadávat v 60 letech, nebo dřív..."
Slibovala jsem minule, že nebudu tak vážná, protože se většinou snažím o opak, ale poslední dobou mě vám přepadá taková sentimentální nálada. Ne depresivní nebo pesimistická, ale taková zhoustlá, hutná, nepolapitelná nálada.
(bože, já jsem kecka...)
TO JE VEDRO, CO?
Konečně se na mě přišel podívat můj bratránek Ondrášek, tak jsme se hnedle vedle ráchali. A je to super. (Ta lama vedle toho roztomilého chlapečka je Julie, hrozný...)
Tohoto vrabčáčka jsme zachránili, ještě se nenaučil létat a vypadl z hnízda. A tak ho krmíme žížalama. Musím se svěřit s jednou skvělou hláškou, kterou pronesla moje sestra:
"Tatíííí... ta nakrájená žížala zdrhla." směju se tomu už celý týden.
A tohle vyrábí můj taťka celý víkend se svým bráchou. Je to díra na sběrnou nádrž. Je hluboká přes 2 metry. Jestli máte nějakou mrtvolu, přivezte jí, zabetonuje se a nikdo na to nepřijde. Doma se můj nápad setkal s ohlasem...
Mějte se fajn!
4. července 2015