Hroznetajne | Napiště za mě někdo, prosím, článek!

Napište za mě někdo, prosím, článek, protože já toho nejsem schopná. Prostě se nemůžu dokopat. A přitom toho mám za sebou tolik. A tady ani čárka. Je mi to líto. Protože můj blog-smeťák schraňuje všechno zajímavý. A teď je tu obrovský kráter. Tak já do něj dám trošku izolační pěny, ať to není tak poznat.

- Tak třeba jsem se nechala přemluvit k Prahatonu. Běhala jsem po Praze jako šílená, fotila místa dle zadání a snažila se se svým týmem spolužaček (plus maine švestr) urvat pár bodů, abychom nebyly poslední. Zadání se nakonec ukázalo tak moc těžký, že nebylo v našich silách se umístit nějak "dobře". Ale nachodily jsme spoustu kilometrů a já si namlouvala, že alespoň něco zhubnu.

- Velikonoce byly slovenské. Brutální přežíračky u našich příbuzných v Bratislavě, nekonečné hodování a následné dojíždění na návštěvy k jiným příbuzným (a tam další přežíračky). Aneb jak se vyhnout koledníkům level tisíc.

- Začátek května jsem strávila v Cholandsku. Placatá země cyklistiky, kýčoidních scenérií s tulipány a větrnými mlýny a bohužel taky deště a chladu. Byl to poznávací zájezd, to já velmi nerada, nakonec se to dalo přežít a program byl natřískaný. Největší zážitek pro mě byla výstava Rembrandtových grafik, která už se nikdy nebude opakovat. Plánuji do Holandska v životě ještě někdy jet, ale po vlastní ose. Nachodili jsme spoustu kilometrů a já si namlouvala, že alespoň něco zhubnu.

- Začátkem května jsem byla na božovským Píše srazu. Byla jsem opečovávaná jako královna a měla pocit, že se dějou snový věci. Ještě teď si nejsme jistá, jestli se to opravdu stalo. Jsem trochu Tajnůstkářka, ale už dlouho jsem nebyla takhle šťastná. Jestli vůbec někdy. Myslím, že ta osoba, o které tenhle odstavec je, se v tom pozná. Hihi.

- No a od té doby, co jsem tu nebyla, jsem vyzkoušela ohromnou spoustu nových věcí. Třeba jsem poprvé zkusila mařenku (a nebylo mi úplně dobře). Poprvé jsem někam jela úplně sama vlakem, poprvé jsem byla na bratislavském Hradě, v Rakousku, u domu Anny Frankové, poprvé jsem se líbala, poprvé jsem ochutnala lanýžový sýr, schwarzwaldský dort a kebab v krabičce.

Žiju. I když teď vlastně mám zkoušku za zkouškou a jsem trochu ve stresu, tak furt žiju. Čtete dobře. Nepřežívám. Žiju. Jsou totiž věci, který si žádají mojí pozornost, a tak tolik nežiju jen školou a nejsem v takovém presu (no, i když...). Asi to prostě chtělo víc kohoutků, kterými by tekla moje energie ven...