Proč už jsem asi stará

Jsem stará vykopávka, což mi neustále připomíná mé okolí, které mi dokazuje, že si pravidelně neaktualizuji slovník. Abyste rozuměli, já se celý život cítím starší, než jsem. Aby má iluze "staroby" byla dokonalá, rozvěsila jsem si po pokoji starý obrazy a chodím zásadně v tom, v čem chodí ženy po 40 (kecám, holky po 40 chodí líp oblíkaný než já). Ne, bez vtípků, prostě mám ráda všechno, co nějak prošlo časem. Včetně lidí. Haha. Ne, pardon, tohle bylo neslušné.

Už jako dítě jsem si všímala věcí, které používá moje generace a třeba mým prarodičům absolutně unikalo, co to je. Třeba různý pitomý hračky typu bejblejdy a sběratelský kartičky. Nechápali, proč tomu děti tolik holdují a já jsem pro jejich nepochopení měla pochopení. Taky jsem totiž nějak nebrala, proč je z toho taková psychóza. Pro upřesnění – pocházím z éry tamagoči, želvy ninja, forbíci (nemůžu si vzpomenout, jak se to jmenovalo, takový ty plyšový sovy s velkýma očima, co se mohly mezi sebou pářit díky magnetce na pacičce), páskových žvýkaček, samolepkových alb, medžiků, lepivých slizů z automatu na kličku a děsně tvrdých kulatých žvýkaček. NIKDY JSEM Z TOHO NIC NEMĚLA, protože starší generace (moji rodiče) nikdy nepovažovaly tyhle věci za adekvátní mé dětské hře. A já logicky taky ne, takže jsem si v družině zásadně kreslila (a pak se ke mně stejně vždycky někdo přidal, a tak jsem spustila třeba po celé škole HALÓ s hrou jménozvířeměstověc a hráli to úplně všichni, ale ten trend zavedla JULIE, protože jí to naučila BABIČKA). Vždycky jsem všechny ty pitomý hračky, co ostatní tahali do školy, chtěla mít, ale moje matka mi vždy racionálně vysvětlila, že: "Je to blbina" a já jsem s tím musela souhlasit.

A i přes to všechno nemám pocit, že bych nějak utrpěla, protože jsem měla úžasnou šanci hrát si s něčím jiným nebo vymýšlet si hry s babičkou (a protože to byla učitelka ve školce, měly ty hry vždycky nějakou významnou didakticky-výchovnou složku). Mám pocit, že přesně tohle všechno přispělo k tomu, že jsem vlastně nikdy neměla pochopení pro trend, pro něco, co letí a nějak jsem si vždycky uvědomovala tu pomíjivost věcí, co jsou děsně in a vlastně za chvíli pomřou a nikdo po nich ani nevzdechne. Takže i teď – když vznikne něco, co si všichni letí hned koupit, už z principu tu věc nemám ráda, protože vím, že za chvíli budou lidi solit zase za něco jinýho, ale v růžové variantě.

A tak zjišťuji, že jsem vlastně strašně stará. Vadí mi extrémně mluva vrstevníků mé sestry (tedy lidí kolem 17, 18 let). Neuvěřitelně mi drásá nervy, jak do vět vkládají anglické výrazy. Když narazím na Twitter podobného člověka, stávají mi chlupy za krkem a vzdouvají se ve mně ochranářské pudy češtiny. Jsem jako moje babička, před kterou se nesmělo říct "vole", protože přišlo hned "A bez těch volů by to nešlo?"

Anyhow... PROČ?

Jednou jsem v tramvaji jela s dvojicí slečen, které se bavily jak zhrublé kolotočářky, převalovaly extrémně velký žvejky, dusily okolí svými parfémy a v lesklých péřových bundách s kvalitními deseti deky makeupové paštiky si sdělovaly, kde byly o vánočních prázdninách. Neposlouchat bylo nemožné. Nebylo úniku. Barcélóna, vole, Paříž, ty kráso, skvělej fíling, prostě tě to hodí do správnýho můdu, to bylo děsně hezu. Hezu. Jako vážně? Hezu? Nekecám – když jsem zjistila, že na Staroměstské ty dvě nevystupují, vystoupila jsem já a počkala si na další tramvaj. Většinou mi je jedno, jestli jsou ty holky přemalovaný nebo převoněný, prostě se tak chtějí prezentovat, jejich volba. Já jsem taky chodila v jejich věku ve Steelkách a dávala na odiv své metalové srdce a bylo to trapný, ale, tyvole (ne, babi, bez volů to nejde), mluvte normálně! Nechci být předpojatá, prostě to tak cítím. Nepochopení generace, už je to tady. V téměř třiadvaceti letech. Je to docela brzo, já to vnímám. Už teď vím, že ze mě bude taková ta zapšklá babizna, co fluše po mladých v metru a řve na ně: "Spratci, kliďte se".

Jdu se uklidnit k šálku kávy a otevřu si k tomu notně zaprášeného Tolstého (<- tohle jsem si musela vygooglit). Takže bajíííí. Teda – na shledanou (psáno zvlášť, vy prznitelé!).