Prázdninové shrnutí se radikálně liší od těch minulých. Je takové líné, ulepené od potu, vonící po chloru, šťavnaté jako vychlazený meloun, voňavé jako ananas...
1. Sodastream. Tohle není reklama ani sponzorovaný článek. Jen podotýkám. Určitě víte, co je sodastream. Domácí sodovkovač. A lidi, řeknu Vám, miluju perlivou vodu, takže pro mě právě začal ráj na zemi. Ať žijí bubli bubli...
2. Bazééén. Už jsem s tím asi otravná, moc se omlouvám, ale já jsem z něj neskutečně šťastná. Je to poprvé v životě, co máme vlastní bazén. A já si ho neskutečně užívám. Není nic lepšího na špatnou náladu, než se jít zvlažit. Opravdu, moje nálada se vždy obrátí o sto stupňů, jsem hned šťastná jako malá Julinka. Co s člověkem udělá trocha vodu vprostřed léta, co?! (jen škoda, že to počasí se teď nějak obrátilo...
3. Cvičení. Někdo mě tu prosím pěkně podceňoval, esli já vůbec vím, co je to cvičení. Pche! Já, taková svalnatá, šlachovitá, vypracovaná, poctivá česká holka?! Aby jste věděli, 9 let jsem závodně plavala! (jak se chlubí, hrůůza, fůůůj) Plavání je moc fajn sport. Nikdy jsem tedy nic pořádného nevyhrála ale utěšovala jsem se, že to nedělám pro výhru (medaile u sestřiny postele mi hodně hýbou žlučníkem). Nezatěžujete klouby jako například u běhu, nezatěžujete páteř, pokud ovládáte všechny styly (toho motýlka jsem musela na školním plavání spolužákům pořád ukazovat... ne, že by mi to vadilo) můžete protahovat jednotlivé skupiny svalů. Navíc, vždycky taháte jenom svojí váhu (pokud neplavete s lahví písku přivázanou k pasu, což jednou naší trenérku taky napadlo, hádejte, co leželo na dně bazénu ještě půl roku a běda tomu, kdo by to vyzradil plavčíkovi...?). Ale jak začala v klubu šikana, odešla jsem. Navíc se změnou bydliště a školy se změnily i moje zájmy. A ještě přičtěte fakt, že máčet se 4x týdně do chlorované vody, všechny jsme měly zničené vlasy, pleť, víkendy strávené v zavřených plaveckých halách všude možně po republice, no, má to i své stinné stránky. A já jsem spíš takový peciválek, co má rád knížku, křesílko a klídeček.
Poslední dobou upřednostňuji takovou tu domácí posilovanou, taháte si vlastní kilča a nadáváte na svou nenažranou hubu. S Cassye Ho už cvičím nějaký ten pátek a řeknu Vám, tahle sympatická žába umí dát pěkně do těla. Můj zadek tiše pláče... fňuky.
P.S. = Je fakt lepší, než nějaká Jilian Michaels. Fakt, že jo...
4. Poslouchám. Staré jak bolavá noha, ale pro mě plné emocí... Kelly Family - An/...
5. Slováci. Zjevili se z ničeho nic. Objevili se u našich dveří a už to jelo. Rozebírání rodinných nemocí, dědictví, peníze, vdavky, jídlo, školy, děti studující baletní konzervatoře (naše slovenská rodina je tím pověstná, dokonce se jeden baleťák teď přiznal k homosexualitě...), dovolené, hypotéky....a to vše až do brzkých ranních hodin. Už jsem se vztekala...
6. Postcrossing. Pyšná jsem především na ručně dělaného králíčka z Austrálie, ale radost mi samozřejmě dělají všechny pohledy. Velkou cenu pro mě mají i zadní strany pohlednic, potěší mě krásná známka. Mrzí mě, že včera mi přišly 3 pohlednice naráz. Kdyby chodily postupně, dělaly by mi radost v průběhu měsíce. Ale ne, oni to tam šoupnou naráz. S tím se nedá nic dělat. Jo a k tomu Frankfurtskému pohledu je přidělaná záložka do knížky. Moc pěkné!
Jen co jsem tento odstavec dodatlovala, přijel pošťák a přivezl mi tu nejúžasnější věc na světě (je to ten králíček s brýlemi). Králíčkový pohled s NEJKRÁSNĚJŠÍ ZNÁMKOU, s Malým princem, moje nejoblíbenější knížka na světě. Poslala mi ho starší paní, která splnila veškerá přání, která v profilu mám. Mám ráda čtení, králíčky a Malého prince. Udělala mi ohromnou radost...
7. Kino s kamarádkou. Já jsem teda kamarádka na prd. Jakmile jsou prázdniny, na všechny zapomenu a jsem v celku ráda, že mi všichni dali pokoj. Je to hnus, ale výdám-li někoho každý den, od pondělí do pátku, od sedmi ráno do čtyř odpoledne, tak jsem prostě ráda, že mám od něj oraz na dva měsíce. Ale moje spolužačka má v polovině července narozeniny, tak jsme dohodly alespoň nějaké to kino. Musela za mnou dojet přes tři města, protože každá do školy dojíždíme z jiného koutu republiky. Film vybírala ona (nechci tu zveřejnovat její jméno, má ho takové dost neobvyklé a mohlo by mně to prozradit). A podle toho to taky dopadlo. Já, JÁ, JÁÁÁÁ bych vybrala nějakou intelektuálskou komedii, historické drama, životopisný dokument, či nějaký kvalitní český filmeček právě po premiérce. Ale protože vybírala ona, šly jsme na TOTO... Pixar mám ráda, hlavně Hledá se Nemo je můj oblíbenec, ale poslední dobou je to jak na běžícím pásu, nějaký film zahoří slávou a do měsíce je fuč. A to mně zkrátka nebere. Takže lituju těch 170 korun, kolik ty lístky budou stát za deset let, to teda netuším.
8. Koláčové hody! Aneb, když máte hodně ovoce ze zahrádky a už jste si zavařili všechno co se dalo (ponožku třeba...haha) a pořád stejně zbyla kila meruněk a rybízu a angreštu a bla bla bla, jala jsem se zkoušet různé koláče. Než jsem je stihla vyfotit, byly pryč. Jeden jsem ale stihla. Jinak jsem za tento měsíc napekla přes tvarohové, kefírové buchty, až po sněhové dezerty, perníky, špaldové koláče, muffiny, ... a to jsem původně chtěla shodit pár kilo, vážení.
Mimo jiné jsem si zavedla diář, kam si píši recepty, které se nám povedly. Aby se nemusely hledat pořád na internetu. Protože ne vždy jsou recepty z internetu věrohodné. Vlastní zkušenost.
9. Kdo šetří, má... za levno. Mám hroznou radost, jakmile můžu ušetřit, tento měsíc jsem objevila úžasný lak na nehty od Rimmel London (moje oblíbená značka), který jinak stojí 120, ve výprodeji za 20,- (viz obrázek dole, který není můj, jen podotýkám...). Byla bych sama proti sobě, kdybych ho nebrala. A vůbec, nové kosmetiky mám zase až na hlavu. Přemýšlím, že bych se měla jít léčit, pomalu. Není to normální. Ale když já si nemůžu pomoct a hrozně ráda si dělám radost. A to by člověk měl!!!
10. Jsem zdravá.
30. července 2015