Aby mi nehráblo

Jsou teď v tomhle období těžší chvilky, ale jinak si nemám na co stěžovat. Můj život je přesně takový, po jakém toužím, když mám ve škole tolik shonu, že začnu zapomínat doma hlavu. Začínal si semestr a já jsem se zuby nehty držela, abych neztratila motivaci, abych se psychicky nezhroutila, protože se mi praxe kryly s druhým oborem, seminárek přibývalo, všude na nás valily jednu povinnost za druhou. Začátek školy prostě znamená, že všude jenom posloucháte, co je výstupem a jak dlouhá má být stať číslo milion dvestěpět. A vždycky mě stojí mnoho sil to ustát hlavně v hlavě.

A tak mi tohle volno najednou vyrazilo dech. Hned druhý den po "propuštění na svobodu" (lol, takovej Kájínekfíling teďka) jsem sbalila batoh a odjela za Martinem a tam jsem se neuvěřitelně flákla. Prostě u něj to ani jinak nejde.

A teď, co jsem druhý týden doma, mám čas péct.

Do šnekového koláče jsem se zamilovalaaaa!

Ořechovou bábovku jsme si teď obzvláště oblíbili. 

Domácí pizza. Jediný jídlo, který doopravdy umím udělat dobrý. Zbytek jakože docela bída. 

Martinské rohlíčky, mrk mrk.

Mám čas vařit ňamky.

Když se u nás dělají fondue, tak už vážně nevíme, co s časem... 

Lapačinkyyyy!

Tohle jídlo si dejte na mém pohřbu. Vareniky. Bože můj, dala bych za ně svůj život, jak jsou dobrý.

Kecám - TOHLE jídlo si dejte na mém pohřbu. A moje sestra dělá boží zálivku. 

Mám čas dělat věci do školy – občas, většinou dělám to, co nejvíc hoří. Takže moje diplomka zamrzla na jednom bodě, bohužel. A taky máme občas výuku jako videokonferenci a to je úplně nejvíc "krinž" věc, jakou jsem kdy zažila. 

A mám čas malovat.  A kreslit a poslouchat u toho novou i starou hudbu.

Jako třeba tohle. Vážení, tohle je hudba pro duši. Vážně... Arvo je představitel hudebního minimalismu. Jestli jste si mysleli, že je to záležitost leda nábytkového designu, šeredná mejlka prostě. 

My hearts in the Highlands, my hearth is not here

My hearts in the Highlands, a-chasing the deer.

A-chasing the wild deer, and following the roe

My heart in the Highlands wherever I go.

A mám čas vidět moje prarodiče několikrát do týdne, protože potřebují nakoupit a tak jim občas něco upeču a dědovi pravidelně vaříme.

A najednou mám čas na víc věcí, který dělám jen tak pro sebe, třeba čučet na nesmyslný videa.

Třeba do týhle holky jsem se platonicky zamilovala. Nebo do jejího humoru? 

A taky mám čas přemýšlet nad pindovinama a přivádět se do instantní deprese, ze které mi ale pomáhá mnoho jiných věcí.

Tohle období je neuvěřitelně divný. A moc myslím na ty, co chodí standardně do práce, protože jinak by se náš svět dočista zhroutil (ale nezhroutil, když si uvědomíme, že peníze jsou prostě jenom peníze). A taky moc myslím na ty, co jsou teď doma sami se svými dětmi a mají možnost poznat, jaký doopravdy jsou. A mají šanci zjistit, že si nepamatují většinu prvostupňového učiva a neustále otravují všechny učitelky, co jsou doma a jsou rády, že mají volno. LOL.