Bleskové zprávy z mého stresuplného života jsou zde. A trocha té fotodokumentace taky.
V první řadě – moje malinká sestřička (která je o hlavu větší než já) Amušenka udělala maturitu. Ústí z 5 předmětů je peklo a já jsem vděčná, že jsem před 4 lety maturovala jen ze 4, panebože, představa, že maturuji ze 2 jazyků, 1 specializace a 2 humanitních předmětů, tvl, to by mělo být nelegální, ne? Každopádně se mi špatně spalo, měla jsem bolení břicha a běhala jsem 3 dny na záchod, protože jsem to prožívala vnitřně taky, ačkoliv jsem se snažila si to moc nepřipouštět. Stejně tak je to s jejími přijímačkami. Jezdila jsem s ní po Brně, v Praze i okolí a všude se neuvěřitelně stresovala, ta atmosféra na vás dýchne, ať chcete nebo ne. Protože, pochopte, moje sestra, moje sestra je neuvěřitelná. Jediné přijímačky nebyly v pohodě. Buď zapomněla plavky (jako vážně!), nebo potvrzení, nebo vytištěný papír, nebo nějakou jinou kravinu. Všude nervy, stresy, žaludeční křeče. Prostě moje sestra. Ale hrozně moc jí držím palce, aby se dostala tam, kde si to přeje nejvíce (tedy ke mně na VŠ, ehm ehm, to si přeju asi víc já).
Čekání, než si má sestra splní hrazdu na talentových zkouškách, bylo pro mě velice stresuplné.
Brno. Po velmi dlouhé době. Pršelo, ale stejně to město mám ráda.
Začala jsem jezdit autem zase a jsem na sebe pyšná. A nutno říci, že je to díky mé ségře, protože ta jezdí po autoškole hned jak ďas a ničeho se nebojí. A já se jako prvorozená začala cítit neuvěřitelně zahanbená. Asi komplex nějaký, či co. Dodala mi sebevědomí, že rozjezd do kopce zvládnu, a najednou jsem se přestala bát všeho. Vždycky si vytvořím nějakou metu – třeba centrum města. Nebo kopec ke Kauflandu. A snažím se to projet a tím tu metu pokořit. Vždycky se děsím nějaké křižovatky, máme ve městě jednu příšernou. Projela jsme ji už ze všech možných odjezdů a příjezdů, takže se cítím pohodlně a hledám další výzvy. Třeba podélné parkování tak, aby mi netrčela prdel do silnice, haha. Pomalu se snažím naučit i tankovat, to je moje noční můra. Jako reálně neumím otevřít to posraný víčko od nádrže.
Na cestách. Stále na cestách. Tohle jsem fotila z místa spolujezdce, nebojté.
Snažím se číst a číst. Během zkouškového mi přistála doma slušná hromádka knížek, na polovinu z nich čekají jiní čtenáře, tak je přednostně louskám a konečně mám čas věnovat se sama sobě. Baví mě to. Mám štěstí na dobrý kousky.
Plánujeme tábory, tentokrát rovnou dva (velký a příměstský). Martin mi objednal směs na bubliny, takže budeme s dětmi dělat bublinové šílenství, v plánu je běhání po lese, stavění hrází, hledání pokladů, bože, jak jsem již jednou psala – chci být dítě na našem táboře. Na příměstský navíc pojede i můj bratránek (ze kterého už bude druháček – PANEBOŽETYVLETOLETÍ). Myslím, že se ségrou umíme udělat docela šou. Posledně měla velký úspěch spartakiáda. Jako reálně jsme donutily jednotlivé týmy soupeřit proti sobě v připravených spartakiádních sestavách, které nám pak předváděli. Nutno podotknout, že vyhrál náš tým, protože měli neuvěřitelně kjot malýho špunta a použili ho do všech zvedaček, lol. Poupata všichni nenáviděli, ale neuvěřitelně jsme se u toho nechlámali. Plánujeme připravit podobný kraviny, něco ve smyslu módních přehlídek. Bude tam hodně holek, to bude mít úspěch.
Babiččiny narozeniny. Nechce je slavit, při tom je rozhodně co oslavovat.
Na léto jiné plány nemám. Budu asi týden v krámě, protože ženský potřebují záskoky za své dovolené, které si chytře naplánovaly ve stejné týdny. Na dovolenou to nevidím. Ale budeme mít bazén (termín se teda opozdil a nás to dost sere, už jsme se chtěli koupat), takže si doma asi udělám Řecko. Lehnu si na lehátko, máma mi udělá gyros a ségra koktejlík, nasypu si trochu písku do očí pro efekt pláže, nechám si spálit záda a do repráku si pustím racky. I když to vidím spíš obráceně, očekávám, že maturantka si bude nárokovat obsluhu víc než já. Hmmm... Donesu nanuka, tím končím!
Naše večeře teď pár měsíců budou vypadat takhle. Miluju to.
Hezký léto, nebijte své děti za špatné známky, nepodplácejte je za ty dobré (dortama jo, peníze ničí charakter), mějte se fajn a za týden možná další report, ale spíš ne, jsem lemra, vždyť mě znáte.