Zrovna dneska jsem si z ničeho nic uvědomila, že můj internetový deníček vůbec nevypadá, jako deníček. A to se musí napravit!
Milý deníčku,...
nemám žádná trápení, se kterými bych se Ti chtěla dnes svěřit. Přes občasné boje s matkou (pokud se na mou stranu postaví sestra, nemá to chybu) je hladina mého vnitřního rybníčku poměrně klidná. A protože jsou letní prázdniny, nic zvláštního se v mém životě neděje. A to by možná mohlo být kamenem úrazu. Jablkem sváru. Že se prostě sakra nic neděje. Samozřejmě, že jsem si prázdninové flákání chtěla okořenit. A já se snažila, opravdu. Zajela jsem si na výlet do města, kam jezdím do školy, a dala si tam "scuka" se spolužákem. Nic v tom prosím nehledej (i když jsem zastánce tvrzení, že holka a kluk nemůžou být kamarádi, Honza je skutečně jen můj kamarád, "haha"). Šli jsme na výstavu Oprásků sčeskí historje, jedná se o dosti ostrou satiru našich dějin, ale mi dva to máme rádi. Ten den bylo vedro k zalknutí, málem jsem po cestě umřela! Jako další snahu oživit si letní program, jala jsem se utrácet peníze. Koupila jsem si boty (nákup trval 10 minut, prostě jsem jedny popadla, byly pěkný, byly celkem levný a byly pohodlný, chudák prodavačka byla z mé rychlosti úplně vedle), koupila jsem si nejdražší rtěnku v mém životě (230 Kč!!!! Za jednu rtěnku!!!!) a zašla jsem si k zubaři (zubaře nemám ráda, takže si raději čistím zuby třemi různými kartáčky).
Jinak mám pocit takového nepolapitelného, neuchytitelného bloncání se, nic se mi nechce dělat, nic se mi nechce řešit. Nevím, kde jsem k tomu rozpoložení přišla, ale tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastný. Jsem tak líná, že se mi ani nechce mé dosavadní znechucení z mé osoby měnit. Na druhou stranu si říkám, že třeťák byl celkem jízda, k tomu jsem končila hudebku, spousta koncertů, tak snad můžu nechat svůj mozek pár dní zahálet.
Své kamarádce jsem k narozeninám, které bude mít vprostřed července, koupila velikou nutellu, ať je pěkně tlustá! Hubená je dost. A navíc, dva roky se bránila instagramu, a teď přidává každý den fotku svého výstřihu v plavkách. Nic proti tomu nemám, ale její fotky mají průměrně 50 liků, kdežto moje fotky kolem 6, což mě fakt sejří (je pravda, že já tam nevystavuji svoje ňadra, ale to už jsou všichni opravdu takhle zkažení?).
Přiznám se Ti, deníčku, dost se těším do školy. Až uvedu do chodu můj mozek, budu zase řešit každodenní problémy a to mi i nějak vyhovuje. Během takovýchto dlouhých prázdnin cítím, jak zakrňuji. Snažím se alespoň číst, ale znáte to, když na to máte habaděj času, dělat to nebudete. Máte-li ovšem shon a plný diář akcí, budete si číst, i kdybyste se měli druhý den ve škole (v práci) po*rat.
Tak to bylo vše, můj milý deníčku, chtěla jsem být dneska vtipná, ale poslední dobou se mi to nedaří. Jsem tak líná, že už nejsem ani vtipná (jako bych někdy byla, nebo co).
Tyhle sou srovna z mích nejoblíbeňějších :-D
Tenhle formát deníčkových zápisů dělat nebudu, připadám si jak idiot, co trpí samomluvou. Jak idiot, fakt.