No, podivně. Bála jsem se, že rok 2021 bude přelomový, strašně moc se toho změní a mně se rozpadne pohodlná půda pod nohama. A přesně to se stalo, že jo.
Už jste někdy zažili, že jste po něčem toužili a něco si hrozně moc přáli? Asi jo, že jo. A už se vám někdy stalo, že se vám to splnilo? Taky asi určitě, že jo. Ale stalo se vám, že jste najednou vlastně nebyli vůbec šťastní, že jste toho dosáhli? To se vám možná nestalo. Mně se to stalo. Hrozně moc jsem si přála vždycky bydlit v blízkosti školy, práce, nedojíždět. Přála jsem si i docela dlouho bydlit v Praze, přišlo mi to jako meta, který chci dosáhnout, jako něco vau. A taky jsem si přála pracovat ve vysněném programu a bydlit u školy a být sama a starat se jenom sama o sobě bez jakékoliv kontroly.
A teď mě tohle čeká a já... už to nechci. Haha. Jsem kráva. Jak jsem si mohla myslet, že žít někde sama je super nápad. Takhle – našla jsem si spolubydlení, levný (relativně), 10 minut od budoucí práce a všechno je vlastně super skvělý. Ale já a moje fobie z cizích lidí, haló? Kam jsi zalezla, když jsi tu do teď poctivě byla? AHA? Jsem na sebe zvědavá.
Od začátku roku skoro žádný článek, ale změn mnoho. Omezila jsem maso na maximum, přesně jak jsem si plánovala už delší dobu a naplno se snažím jíst vegetariánsky. Nějak ty moje vysněný nový Martensky, na který padly asi 3 krávy, musím odčinit. Ne, cítím se dobře. Jím hodně luštěnin, obilovin, zeleniny (ve všech možných i nemožných úpravách) a hoooodně kvašené zeleniny. Respektive téměř ke všemu si ji dám, třeba k haluškám, fakt. Přikládám důkaz, jak moc barevně v poslední době jím a jak moc dobře mi po tom jídle je. Nakoupila jsem si nové kuchařky Jíme zdravě a už jsem podle nich uvařila přes 10 receptů. Super je, že tam jsou skvělé nápady na rychlá jídla, doporučuji. Stejně jako moje nejmilovanější Kuchařka ze Svatojánu, její vaření je skvělé a vždycky mi hrozně chutná. Naopak jsem omezila nákup nového (fast fashion) oblečení a ulovila v sekáči ve vedlejší vesnici dvoje lněné šaty (poklad!), pruhovanou a květovanou košili, kalhoty a mnoho pruhovaných triček, protože pruhované, to je moje. A konečně investovala do dobré kosmetiky a látkových kosmetických tamponků. Beru to zodpovědně, asi jsem velká holka?
Pustila jsem se do pletení. Martinova maminka mě to naučila, nahodila mi jehlice a trpělivě snášela můj pláč. Mamka pak se mnou byla nakoupit klubka, dozoruje nad mými fatalními problémy a už si dělám svetr, kterej možná nebude vůbec podařenej, ale znáte to, když si něco vyrobíte sami, jak jste na to nejvíc pyšný, prostě no...
Bert je v cajku, naopak mám pocit, že začíná najíždět na kvalitní obezitu. Samozřejmě je to lepší, než když z něj trčely kosti po tom, co během 3 dnů snědl jednu granuli a 2 stébla sena. Ale nedejte mu mňamku, když on si umí sednut pod skříňku s mlskami a smutně pokukovat po kolemjdoucích. Je tak vyčůranej, že ví, že když si ke mně na chvíli lehne a přetrpí chvilku mazlení, že se potom zvednu a půjdu mu dát něco dobrýho. A když se nezvedám, je ochotnej si ke mně zase na chvíli lehnout, nechat si udělat lebeční masáž a pak zase rychle somrujet u skříňky, protože přeci netrpěl zadarmo! Tohle je schopnej zopakovat třeba 3x, opakovaně si u mě lehá a běhá to zkoušet pod šuplík, jestli teda už laskavě za to něco kápne. Je s ním sranda. Naučil se chodit na velký křeslo, kam jsem mu dala jeho malý koberec, aby tam náhodou něco nevypustil nebo nevytrousil a strašně si to večer užívá. My se koukáme na televizi a ON TAKY. Významně po nás pokukuje, jestli jako vidíme, jak má to celý křeslo jenom pro sebe a jak má přehled o všem, co se kde šustne. Taky na něm slušně rajtuje. Je to pankáč.
No a já se snažím užívat si poslední momenty klidu a míru, než mě pohltí Praha, a pouštím se pomalu do tvorby mého milovaného miminka, respektive diplomové práce. Je to porod, jsem teprve na začátku, ale pomalu se do toho snažím vplout a můj sen je mít ji za 14 dní napsanou. Jsem velký optimista, že jo. Jo, já vím. To ze mě dělaj ty fazole s kvašeným zelím, asi...
