Filmová nálož

Říkám si a nadávám si, jak málo čtu. V knihovně platím jednu pokutu za druhou, protože blokuju u sebe doma super knížky, na které čeká pěknou frontu celkem dost lačných čtenářů (mám nasyslenou Mornštajnovou, nového Třeštíka, Rowlingovou nebo Šikmý kostel, vidíte, můj vkus eňoňuňo). Ale prostě nemám už mozkovou kapacitu si večer sednout ke knize. Jsem unavená a vyšťavená, chci spíš přijímat hotový obrazy, nebudovat si je v hlavě. Je to konzumní a smutné, ale přiznávám si to a těším se zase na období, kdy se mi bude chtít číst, protože vím, že zase přijde.

To teda neznamená, že bych zanevřela na kulturu jako takovou. Moje kulturní zájmo-láska v sobě skrývá i kino, divadlo, tentokrát dokonce i vážnou hudbu. Takže zde můj skromný kulturní bloček – filmová nálož. Co jsem od posledního článku ochutnala, navštívila, co proteklo mým mozkem a zanechalo šrámeček na srdci. Protože proto to konzumuju, přeci, aby mě to pěkně probralo zevnitř.

FILMY V KINĚ

Dost si užívám, že už jsou kina zase otevřená.

Bábovky – Rudolf Havlík

Velký mainstream, na který bych nešla, kdyby u mě nebyla ségra v Praze a my neměly tehdy do čeho píchnout. Prázdné multikino a tahle nuda plná product placement je něco, bez čeho jsem mohla klidně být, ale nikomu to brát nebudu. Knihu jsem nečetla a filmové zpracování je něco, co bylo vytvořeno primárně pro peníze a takovouhle "kulturu" neuznávám. Vadí mi na takovýhle filmech zkratkovité řešení a pohlížení na ženy a muže jako na šablonovitá klišé, což mě uráží. Každý jsme nějaký a ne každý chce řešit těžká témata v kině, když sám má "těžký" život, rozumím tomu. Tohle ale nemá přidanou hodnotu a podceňuje to diváka. Proto mi to vadí. 

Anny – Helena Třeštíková

Dokument Heleny Třeštíkové o ženě prodávající své tělo, aby se uživila a později i svou rodinu. Jsou lidi, co Třeštíkové dílo neuznávají, já mám za sebou silné "uctívací" období. Dnes jsem trošku skeptická, nicméně film mě zasáhnul, trochu mi v něm něco chybělo, po čase ale nedokážu formulovat co. Jako doplnění mozaiky Třeštíková-dokumentů rozhodně povinná filmo-četba.

Nová šichta – Jindřich Andrš

Aneb jak se žije bývalému horníkovi ve světě, ve kterém není o horníky zájem. Film, který měl být podle mě malou sondičkou, dokázal díky aktuálnosti zasáhnout širší publikum. Viděla jsem ho na samém začátku, chvíli po premiéře a hodně mě vzal. Muž snažící se prosadit v oboru, který je na hony vzdálený tomu, čemu se věnoval dřív. Téma mě zajímalo možná i proto, že v naší rodině je aktuálně podobná situace dlouhou dobu řešena. Doporučuji zájemcům o sociální témata. Bylo to smutné, tíživé a dojemné. Mrzelo mě, že jsme nešla na promítání s debatou, kterých bylo později v kinech hojně.

Přípitek – Laurent Tirard

Francouzská komedie. Miluju francouzské film a na tento jsem šla s mamkou z volné chvíle. Za mě bohužel průměr. Vše dobré je nacpané v ukázkách, film samotný se příliš opakuje a točí kolem stejného modelu, co vás po hodině už nebaví.

Zátopek – David Ondříček

Tohle je kus, co musíte vidět a plátně. Jsem jedna z těch, co doufají v nějaké pěkné ocenění (a Lva teď na mysli úplně nemám...). Hodně dobře odvedená filmařská práce, česko rozhodně má co ukázat. Příběh pěkně vybudovaný, postavám jsem to věřila, Kozub, Neužil a Issová jsou podle mě špičky dnešní doby a zároveň jsou neokoukaní (jako např. Adamovská, Roden nebo Hřebíčková a Vetchý). Jako doplnění doporučuji dokument o Zátopkovi a máte mozaiku kompletní.

Jednotka intenzivního života – Adéla Komrzý

Silný dokument, na který si vezměte balení kapesníků. Paliativní péče je něco, co rezonuje společností a mělo by jí spíš pořádně mávat, ne jen rezonovat. Téma se mě osobně hodně dotklo a neukazuje jen těžkosti umírání, ale především měnící se náhled na lékařské povolání. Není to film o umírání, ale o tom čase před tím, než zemřeme. Film má v sobě velký potenciál něco posunout a změnit a dává nové myšlenky. Byla jsem v rauši, uřvaná, ale v rauši. Všichni jsme v kině seděli až do samého konce.

Karel – Olga Malířová Špátová

Poprvé v životě jsem viděla lidi v kině tleskat. Film je dokonalou poctou. Je to jak když máte sochu a hledáte pro ni nejlepší podstavec, tenhle film je skvělým podstavcem pro legendu jménem Gott. Celou dobu mi vadila jeho žena, postupně jsem pro Karla měla pochopení, a ačkoliv ho jak fenomén neuznávám a jeho hudbu nemám v lásce, líbila se mi jeho persona a to, s jakou láskou byl ve filmu zobrazen. A proto, že nejsem zaslepená fanynka, tak si troufám říct, že film jako dokument není objektivní. Přešlapy a škobrtnutí v jeho životě jsou omlouvána, ukazována s omluvným úsměvem a zametena pod koberec. Proto film vnímám jako vzdání holdu a pocty člověku, který zkrátka umíral a měl ještě čas se ohlédnout do minulosti na to, co se mu podařilo a v čem byl dobrý, jako obraz člověka, který si zaslouží uznání. Jako divák dokumentárního filmu (!!!) ale postrádám vícepohledovost a objektivnost. Ne, že by měli být lidi ve vlastním filmu špiněni a haněni, ale takhle z toho vychází jako bůh a to, prosím pěkně, lidé nejsou. Pardon. Zajímalo by mě, jak by film vypadal, kdyby ho natáčela Třeštíková.

Zrcadla ve tmě – Šimon Holý

Artová novinka z Varů, intimní a drobné dílko. Zbožňuju černobílé provedení, téma filmu, sama jsem si na 36 otázek zkoušela odpovědět v TOMTO článku. Bavilo mě, jak se hlavní postava pomalu obnažuje, jak křehká jsou každodenní balancování mezi zhroucením se a neutuchajícím štěstím. Mrzelo mě jenom, že jsem si k žádné postavě nestihla během filmu udělat vztah, pochopit ji, vnímat jako ona, což je pro mě důležitý. Nestalo se to, avšak výkon Dolákové si zaslouží nějakou cenu, protože byla sakra opravdová. Na filmu jsem si užívala hudbu, mluvený slovo i tanec, což bych neočekávala, že kdy budu u filmu oceňovat. Pěkný spojení uměleckých vyjádření.

Cyrano z Bergeracu – divadelní záznam – Jamie Lloyd

Záznam divadelní hry z britských divadelních prken s Mcavoem v hlavní roli, to je koktejl, který jsem prostě MUSELA ochutnat. A byl to neuvěřitelný zážitek. Inscenace byla velice moderní, herci oblečení v téměř civilním oblečení současné doby rapují a projevují si lásku skrze provokativní verše. Francouzská klasika šmrncnutá novodobým pohledem na lásku zobrazuje, že mi lidi se vlastně neměníme – žárlíme, toužíme, bojíme se a milujeme ty "nepravé" stále dokola. Nic novýho. A přeci jiné. Díky záznamu vidíte detaily, vidíte dobře hercům do tváře a tak spatříte plačícího McAvoye z neuvěřitelně intimní blízkosti, což je něco, co by vám divadlo nenabídlo. Až nebude Světozor dávat opery, co mě moc neberou, počkám si na další přenosy a určitě půjdu zase.

FILMY a seriály MIMO KINO

Tiché místo II – aneb důkaz toho, že dvojky prostě nikdy nejsou dobrý filmy. Dejte si jedničku a neztrácejte čas pokusem o rýžování peněz.

Číňan – Romantické drama o ňoumovi, co zachrání Číňanku tím, že si ji vezmi, aby měla víza. Zajímavý barvy, hloubka, velké mrzení na konci filmu.

Děti úplňku – nejsilnější dokument z české produkce, který jsem kdy viděla. Zobrazuje těžký život rodin s nízkofunkčními autisty. Film, co otevře oči, ale dost násilně. Bolí srdce se na to dívat, zároveň ve vás roste obdiv k lidem, co nesou svůj úděl a stále dokážou najít v černotě krásu.

Rytíři spravedlnosti – filmové zklamání roku. A to mám pro Mikkelsena velký crush. No nic.

Trhlina – snaha natočit českou Záhadu z Blair Witch. Velký špatný. Ztráta času?

Night Stalker: Hon na sériového vraha – (mini seriál) dost dobře propracovaný dokument o sériovém vrahovi. Zamávalo to se mnou, americký dokument má svá specifika, která mi vadí, ale tentokrát jsem si manipulaci s divákem docela užívala. Story o tom, jak americká krimi policie z hňupa umí udělat národního hrdinu. Spíš jen pro silnější povahy.

Meandr – průměrný scifi film o tom, jak se ženská v kombinéze plazí smrtícím potrubím plným pastí. Zajímavá myšlenka, která ale neměla domyšlený motiv, čímž se podobné filmy okamžitě bortí. Otázku PROČ TO NĚKDO NEKOMU DOPRDELE DĚLÁ si nezodpovíte ani na konci filmu, takže požitek nula bodů.

Tore tančí – film, který bolí sledovat. Film, co vzbuzuje neuvěřitelně silné negativní emoce, chtělo se mi u něj brečet, zvracet, plakat, řvát, téměř jsem to nedokoukala. Gaspar Noé je proti tomuhle režisérovi cucák. Sledujete osud mladého fanatického věřícího, co se přimotá do rodiny, kde je nejprve vítán, potom trpěn a nakonec mučen. Filmu jsem dala jednu hvězdu, protože nesnáším explicitně zobrazené násilí na lidech a na násilí je celý film založený. Hnus a ubližování se stupňuje a když máte pocit, že jste nejhorší scénu, kde je kluk fyzicky týraný, přežili, vytasí se režisér s ještě horším kouskem a to s psychickou frustrací an té nejhorší úrovni. Zpětně vnímám, že metafora filmu má v sobě silné poslání, který zažíváme všichni denně, jen zavíráme oči, jako Tore, a vracíme se ke svým "násilníkům" jako poslušní pejsci. Film je polský, skrývá v sobě kritiku náboženství a obnažuje ty nejodpornější lidské vlastnosti. Akorát je to ve filmu příliš koncentrované a věřím, že ne každý to spolkne. Tímto ho neobhajuji, natočit něco takového je podle mě velmi okrajová záležitost a nejsem si jistá, zda bylo nutné to točit, mně tento film zanechal ošklivé rány na duši. Strašný. 

Tajemství smrti slečny neznámé – horor, co nemá přidanou hodnotu, pro mě není uspokojením. Takže asi nope. Pokud máte rádi řezání do mrtvol na pitevně, here you go. Za mě dobrý začátek, ale ta duchařina, co se rozjede po tom, je velká nuda. Nemám ráda čarodějnice a duchy, protože mě nijak neděsí. Za mě jsou daleko děsivější obyčejní lidé a horor s obyčejnými lidmy bez nadpřirozených schopností, je typ hororu, co vyhledávám já. 

Skleněný – pokračování mého oblíbeného Rozpolceného McAvoye. Přiznám to, film je srajda, ale mám crush na McAvoye a v čemkoliv bude, budu slintat. Nicméně Rozpolcený je větší pecka, tohle už vykrádá samo sebe.

Až na dno – další McAvoy. On ty zamilovaný oči umí hrát fakt dobře. Škoda jen, že film ve výsledku velký průměr.

365 dní – pornooooo. Špatný porno, abych byla přesnější. Je to neuvěřitelně cringe.

Columbus – myslela jsem si, že to bude taková ta artovinka, co mi pohladí duši. Byla to artovinka, ale tak strašně pomalá, že mě málem unudila k smrti. Ale užívala jsem si pohledy na architekturu a proslovy o budovách byly dobrý, vztah postav byl ale příliš křehký a nedával mi smysl. Doporučuji všem architektům, budete mít orgasmus.

Neslušný návrh – klasika, kterou jsem ještě neviděla a bavila mě moc.

Brooklyn – čekala jsem větší pecku. Ale nebavilo mě zbytečně moc naklíčovaných pozadí a americká klišé. Postavám jsem vztah nevěřila, ale Saoirse Ronan hraje dobře. Taky to celý táhla.

Moonlight – oskarový kus, který jsem stále neviděla. Za mě velký ano, líbilo se mi zobrazení citů a skvěle provedené stárnutí hlavního herce. 

Věrnost – aneb co se vám stane se životem, když jste gynekoložka, co má menší aférku, která se trochu podělá. Podle mě málo využitý potenciál jinak silného příběhu, škoda. Pěkně natočený explicitní sex, ale chyběl přesah.

Svět podle Mallory – pustila jsem si kvůli neutuchající lásce ke Kristen Stewart a byla jsem spokojená. Zajímavý, jak moc nás definuje bahno, do kterýho padáme v dětství.

Hra na oliheň – aneb I have seen it before it was famous. Ale kdo se ptá. Pecka, která se rozjede podle mě až od druhého dílu. Fenomém, co buď chcete přehlédnout, nebo si ho dáte a užijete, je to na vás. Za mě užitý a bavilo to i mamku a ta většinou mainstream na Netflixu nezbožňuje.

Služka – nový Netflixový seriál, který jsme si s mamkou omylem pustily od 8. dílu a smutné je, že jsme zjistily, že to vůbec nevadí...

Papírový dům – pecka, která je možná zbytečně přeceňovaná a protahovaná, na druhou stranu jako odreagování to je super a Španělé umí pěkně vykreslit charaktery postav, to je to, co jsem si na seriálu užívala já. Nepravděpodobnost odsuňte na druhou kolej a užívejte si, jak je Profesor sexy, protože všechny přeci milujeme na mužích jejich mozky, to je jasný.

Mladá modrá krev – rozkošný miniseriál, který možná bude mít pokračování. Tématika novodobého života mladé šlechty. Zajímavý pohled do hledání sebe samého, do comingoutů v problematické společnosti a malých krysách, které jsou ukryté všude po světě, aby nám kazily plány a život.

Tak, to je konec filmové nálože. Příště snad i nějaká kniha nebo galerie nebo divadlo... Co z aktuálních filmů v kině podle vás stojí za to? A nesouhlasíte se mnou s nějakým mým hodnocením? To mě zajímá.