Hroznetajne | Rozpustile

Pozor, aby jste se při čtení nerozpustili!!! nudou

Projížděla jsem si pár krásných blogů, které píší moc milé maminky. Fotí tam nejen svoje děti, ale i krásné hračky, které pro ně šijí a vyrábějí (90% mých hraček byly vyrobené mým tatínkem nebo ušity maminkou, takové jsou nejlepší, to mi sakra věřte), nábytek, který vyrábí, co pečou ke kávičce, jak si založily bylinkovou zahrádku,... no prostě je to roztomilé, vřelé, milé, nápadité, moc se mi to líbí. Je-li ten blog kýčovitý, okamžitě odcházím, ale narazím-li na hezké stránky, které mají krásné fotky, jednoduchý design a hlavně vlastní nápady a recepty... ACH! To si prohlížím moc ráda. Hlavně moje maminka je na to ujetá, má několik blogů, které pravidelně sjíždí a pamatuje si jejich adresy z hlavy (protože ty subskrajby nejsou nic pro ni). Mně osobně se moc líbí blogy takových těch PŘÍRODNÍCH lidí, vyrábí si domácí sýry, pečivo, nábytek, oblečení, nemají televizi. Něco se mi na tom způsobu života líbí. Je takový pozitivní.

U té televize bych chvilinku zůstala. Doma ji máme. Ale já se na ni nedívám. Podle mě je to ztráta času a hlavně mě vždycky, ale úplně VŽDYCKY neskutečně ROZČÍLÍ. Především zprávy - a je úplně jedno, na jaký kanál koukám. "Budu na primě". Jakmile to zaslechnu, už mám na zadku vyrážku. Jednou jsem počítala, kolikrát to ta napudrovaná modelkarátorka řekne. 12x. DOPRDELEDVANÁCKRÁTŘEKLA "BUDUNAPRIMĚ". Proč? Copak jsme natvrdlí? Už jste se někdy dívali na zprávy na Barrandově? Chvilku jsem přemýšlela, co je na nich tak zvláštního. A přemýšlela jsem dlouho (prostě delší vedení). Ale přišla jsem na to. Ty zprávy vypadají, jako by je dělali amatéři. Zvláštní moderátoři ve zvláštním studiu uvádějí zvláštní reportáže. Vypadá to, jako by si na televizní zprávy jenom hráli, jenom zkoušeli zapnout kameru a vybrali nějakou random  (všimli jste si toho amerikanismu? jdu s dobou, jsem cool) moderátorku a zkoušeli si hrát na reportáž. O televizi Nova ani nemluvě. Reportáže o padajícím namazaném chlebu, úmrtí křečka, nebo výhře nějakého fotbalového týmu z vesnice jménem Největšíprdelákov mě akorát zvedá ze židle (z gauče). Ale v podstatě nejde o to, jak moc mě zprávy rozčilují. Jde o to, že já celkem špatně nesu vše negativní, co mi ti moderátoři nenápadně tlačí do hlavy. Ono se to nezdá, hold naboural vlak. Hold se zabila Bartošová. Hold vypadlo dvouleté dítě z balkónu. Hold někdo trápí koně někde v zastrčené vesnici a myslí si, že na to nikdo nepřijde. Hold se támhle povraždili mačetou. Hold přepadli starou babičku a rozbili jí hlavu. Hold se začali ve Francii mezi sebou masakrovat. Hold tady budeme mít utečence (raději se nevyjadřuji, nebo mi to tady někdo zahekuje. Třeba Láďa Hruška... "haha"). Já si sedím před bednou a MNĚ se to neděje. Někdo si tu hrůzu ani neuvědomí. Někdo podotkne "panebože". Někdo se zhrozí. A mně je do pláče. Opravdu. Chce se mi z toho brečet. Prostě se na ty zprávy nemůžu dívat.

Jednou jsem četla v časopise rozhovor s nějakou paní (bohužel si nepamatuji její jméno), která řekla, že netuší, kdo je nynější ministr financí, netuší, jak vypadá papež, nezajímají ji výsledky volební kampaně a televizní zprávy neviděla už deset let. A žije. Redaktorka z toho byla asi hodně vedle. Namísto kladení otázek ohledně profese té ženy (myslím, že to byla porodní asistentka, tudíž měla spoustu zajímavých věcí, které by mohla sdělit) se jí neustále vyptávala na chybějící televizi.

"A nevadí vám, že nemáte přehled? Že nemáte aktuální informace? Že netušíte, co se ve světě děje?"

"Ne."

"A když se lidé kolem Vás baví o nějakém pořadu, nevadí Vám, že nevíte o čem mluví?"

"Ne. A žiju dál. A jsem šťastná."

To mi připomnělo mojí paní profesorku na Češtinu a dějepis. Také nikdy neměla televizi. Všechny pořady o historii (je na to fakt ujetá, neustále nám to vnucuje) které chce vidět si najde zpětně v archivu. Její děti v podstatě neznají televizi (zato mají perfektní přehled o dětských knížkách všeho druhu). A přijde mi, že jsou šťastní. Jako by eliminovala všechno špatné, co se na člověka z obrazovky valí. A reklamy. NENÁVIDÍM REKLAMY TAK HROZNĚ MOC!

Takže si poslední dobou místo televize pustím seriál (bez reklam) k žehlení, video na cvičení (bez toho vtíravého "budunaprimě") nebo otevřu knížku. Nebo si přečtu pár roztomilých kreativních receptových rukodělných nápaditých úžasnými fotkami oplývajících blogů (třeba ten můj..."hahaha"). A  nebo si sakra pustím Harryho Pottera na vypůjčeném originálním dýfku z knihovny a nemám každých dvacet minut reklamu na zkvalitnění erekce (arrrrginmax, uwauw), křečové žíly, sirupy z PRAVÝCH višní (úplně vidíte ty šťavnaté višničky koupající se v sirůpku *mlask* a pusťte tam modrookého chlapečka běžícího po louce) nebo dokonce tchýni s připečeným pekáčem (že ona ten pekáč chtěla předmývat? Ale to ještě neslyšela o nových tabletách do myčky!!! holka jedna nedoučená)

Vypněme bedny a pojďme si sednout před počítače. Nejlepé s ájfounama v ruce.

"Haha"

2. srpna 2015