Hroznetajne | Kniha, přítel Julie

Takže, poslušně se hlásím do služby. Tento týden jsem se snažila strávit co nejméně času na počítači a dočíst pár knih z knihovny, protože že jsem byla pod psychickým nátlakem vyvíjeným otravnými ímejly z právě zmíněného institutu, že prý na knížku Manželovo tajemství čeká 16 lidí, jestlipak bych jí nechtěla laskavě dovalit do ctěného oddělení? Nechtěla.
Přijde mi vtipné když někdo přijde do knihovny, skromně vrátí jednu ušmudlanou detektivku a s plachým úsměvem si půjčí jinou (Knihovnice načte kód a řekne: "Už jste jí měla půjčenou v roce 2012" a madam odvětí: "To nevadí, já si to nepamatuji"). Dotyčná odchází z knihovny, jednu knížku v kabelce, pápá. Já jsem typický český hamoun. Doma mám 60 knih (nepočítám matčiny), na knihy z knihovny mám doma vymezený jeden celý regál (kdyby jste se ptali, kam to jako dávám). Do knihovny chodím zásadně s plnou taškou, odcházím s ještě plnější. Představte si to, platím kolem 200 káčé za roční členství ale doma mám knihy v přepočtu za 20 tisíc korun. Nekecám. Ona encyklopedie o české historii o 2 tisíc stránkách na kvalitním fotopapíře s moderními kresbami a fotografiemi originálních panovnických dokumentů, není zrovna nejlevnější. Proto nechápu, jak někdo může tvrdit:"Já nechodím do knihovny". Vždyť je to tak výhodné!!! (pozn. Julie si nekoupila vlastní knížku už asi 8 let)

Strašně moc se těším na Velikonoce. Mám vzrušené lechtání v žaludku (jako bych byla zamilovaná), má zadnice dychtí po ostrém šlehnutí pomlázkou od uhrovatého souseda. Mé ruce se třesou, protože představa stráveného večera nad hrncem s vejci, no lidi, nedokážu klidně sedět. Zbožňuji, když držím v ruce podnos s paňáky a čekám na velectěné "koledníky". Jsem nedočkavá, netrpělivá, podupávám nervózně za dveřmi a roztouženě čekám na zvonek. A když zazvoní, srdcem mi projede touha jako ostrá čepel nože. Ach. Velikonoce mě TAK rozpalují. Také to tak máte?

Mockrát Vám všem děkuji za nádherné, úsměvné, milé, pichlavé, přiostřené komentáře, které mi zlepšily minulý víkend. Cením si toho. Mám potřebu Vám poděkovat. Díkes lidi. Fakt. (Čech by dodal, díky vole, takže dodávám, DÍKY VOLE, protože jsem Čech)

29. března 2015