Plesová sezóna tu bude jakbysmet a úkolem každé správné holky je samozřejmě sehnat si pohledného chlapce k tanci. Nahoďte pruty a lasa, lov začíná!
Mé požadavky, které jsem si sepsala, při hledání ideálního tanečního partnera:
1. Nesmí smrdět cigaretami
2. Nesmí smrdět potem
3. Nesmí mít okousané nehty
4. Musí mít alespoň trochu normální oblečení (což můžete jen předpokládat)
5. Nemusí umět tancovat (já to až tak moc taky neumím)
6. Je s ním sranda
7. Musí být pěkný, alespoň v rámci možností (fakt nechci, aby mi nějaký žabař kazil fotky)
8. Nesmí slintat
9. Nesmí to být totální dřevo
10. Nesmí mít hodně akné (protože z toho chalána, který mě naháněl na tanečních, mám doteď veliké trauma)
11. Není zabookovaný nějakou jinou slečnou
Jedenáct, dle mého názoru, jednoduchých požadavků, jež jsem si předběžně určila, kdybych náhodou někdy hledala tanečníka. Ale teď vlastně předbíhám. Musíme se malinko vrátit, a to do restaurace, do které jsem zašla se spolužačkou Verčou a spolužákem Honzou na oběd. A dozvěděla se tu příšernou pravdu.
"Chceš vidět moje šaty na ples?" ptá se mě Verča, zatímco já ukusuji tortillu, ze které mi mimochodem capl velký kus kuřete do talíře.
"Ho he hasný." ve skutečnosti mi to je více méně jedno, šlo mi jen o to, abychom neměly nedejbože stejné šaty. Představte si to fópá!
Nastavila mi mobil, kde stála v bledě modrých šatech posetými kamínky, s velkou sukní a ramínkem jen na jedno rameno. V mysli jsem si oddychla.
Spolkla jsem sousto a usmála se. "Pěkný." na mém názoru totiž vůbec nesešlo, hlavně že jsem je pochválila, to stačilo.
"Hele, to bych si asi měl sehnat modrou košili, abych k tobě ladil, co? Tyvole..." řekl Honza, když si od ní bral telefon, aby se taky podíval.
A teď se to stalo. V hlavě mi sepl neobyčejně důležitý spínač, který se jmenuje "TeďNámToDošlo" a rozezněl po celém mozku neskutečně ječivou sirénu. Všude se začaly otáčet válce s nápisem "POZOR - POZOR - POZOR - POZOR" a asi až po minutě proletěl mým mozkem příkaz: "Reaguj". Zakuckala jsem se. Po chvíli zápasení s tortillou v krku jsem s uslzeným pohledem opatrně pronesla:
"Vy j-jdete spolu na p-ples?" a teď aby jste rozuměli, nerozrušil mě fakt, že si Veronika předběžně zabrala zrovna Honzu, protože Honza u mě nesplňuje bod 8. Rozrušil mě fakt, že si holky začínají rozebírat kluky. Lov na kluky začal. Bez mého vědomí!
"A kdo už je taky jako dohodnutý?" zeptala jsem se tiše a velice opatrně. A bylo mi řečeno, že Alan (modrooký krasavec) jde s Elou, Petr jde s Karolínou (to jsem předpokládala), Standa (další krasavec) jde s Terezou (ale vždyť to se dalo taky čekat), ona, Verča, jde s Honzou (fajn, tak nevadí) a zbytek, že už se asi domluvil, že ale že prý o tom ona nic neví.
Vyjeveně jsem na ni zírala.
Doma jsem zasedla za počítač a rozhodla se jednat, protože se blížila příšerná katastrofa. A to, že by na mě zbyl Dominik. Dominik je chodící zpocený popelník. Normálně je mi líto lidí, co nemají moc peněz, tudíž nemají moc pořádného oblečení (na základce jsem dokonce jedné mé spolužačce věnovala svou zimní bundu). Ale když má někdo na cigára, tak se špatně asi nemá! Hold mu pak asi nezbydou peníze na deodorant a normální hadry, protože jo, chápu, kuřivo není laciné. K tomu všemu má příšerně okousané nehty, to taky chápu, taky jsem si je kousala, ale ne tak moc, jako on. V podstatě už tam má jenom krvavé maso místo prstů. Hrozně se ho štítím. Když na Vás promluví, je to jako byste zabořili hlavu do hromádky cigaretového popela. Nosí příšerně smradlavé oblečení (neustále jednu a tu samou mikinu) a na tričkách má bílé zpocené fleky. Slintá. Má příšerné akné, protože hrozně moc kouří. A hrozně debilně kecá. Každého otravuje, má komentáře, které nikoho nezajímají. Celkově je neustále v opozici proti všem. Nedá se s ním být v jedné místnosti. Teď to vyznělo, že ho celý kolektiv nenávidí a šikanuje. Na mou obranu, já si ho nevšímám. Neubližuji mu a nevysmívám se mu, v podstatě je mi ho líto, protože vím, jak na prd to má doma s rodiči. Ale je mi zkrátka nesympatický jak vzezřením, tak chováním. A navíc, nesplňuje ani jeden bod z výše uvedených. NEPŘÍCHÁZEL BY V ÚVAHU!!!
A situace se vyvíjela tak, že právě tento poklad by zbyl právě na mě.
Prvně jsem napsala Honzovi (jinému, než tomu z restaurace, v kolektivu máme dokonce 3), mám ho celkem ráda (i když se chová jako gey), je pěkný a opisuje ode mě na Němčině. Velice trapně jsem ho požádala, zda-li s někým jde. "Jo, s Helenou." první kopanec do prdele. Psala jsem třetímu Honzovi. Další trapné vysvětlování a žádání. "Jo, jdu s Andy." sakra sakra sakra sakra. Tak teď možná ještě Petr? Nebo Vašek? Nebo Ondra? Ondra! Jak jsem na něj jen mohla zapomenout?! A všechno se opakovalo, až na to, že jsem ke své žádosti připojila tuto větu: "Platím chlast na celej večer" takže to vzal. Když ptáčka lapají, pěkně mu...no, znáte to. A mě se ulevilo. I když jen částečně, protože asi stejně všichni předpokládali, že Ondra bude chtít jít s mou nejlepší kamarádkou Žanetou. A na to jsem nepomyslela. Nebo pomyslela, ale v záchvatu paniky jsem prostě potřebovala jednat!
Opatrně jsem jí večer na FB naznačila, že si holky rozebírají chalány a že půlka kluků je už v páru s nějakou princeznou. "A jen tak mimochodem, já jdu s Ondrášem". A její reakce?
"Ty svině."
A dívčí války začínají.
http://www.fights-caught-on-tape.com/Fights_2/Girl_fight_13.html
8. září 2015