Vy kůže líný!

A hele. Vystrašení studentíci. Jak přikrčeně sedí v těch lavicích. A jak smutně koukají. Že oni letos maturují? Tak jim toho naložíme, aby měli proč brečet!

Takhle mi to dnes ve škole opravdu přišlo. Ano, dnes je 2. září a náš pedagogický sbor se na nás snesl jak supi na mršiny, jali se vyklovati nám mozky z hlavy.  Každá profesorka nám pořádně přišlápla krk a ještě na našich krcích pěkně botou zakroužila. Aby se nám hezky hluboko vrylo pomyšlení: "Maturita, milánkové, ta se nesmí brát na lehkou váhu!"

Zasedla jsem do lavice hned brzy ráno, s odhodláním vysokým jak Empájr stejt bilding a dmula se pýchou, že jsem již ve čtvrtém ročníku a tudíš patřím mezi nejstarší žáby na škole (výškově odpovídám spíše primánům). Mé oči se leskly nadšením a očekáváním. Literární seminář nebyl špatný, alespoň z mého pohledu, protože kvákání o knížkách prostě miluji (i když, ostatní toho věděli nějak podezřele více, než já, a to já prostě nesnesu). Ty domácí úkoly, projekty a dobrovolná dramatizace scének mě už tak nenadchla. Následoval seminář ze společenských věd. A tam to letělo jak hadr do kýble. Plesk ho. Facka zleva. Facka zprava. Pěstí zepředu. A hlavně rychle vstaňte, oklepejte se a píšeme z filozofie! Utřela jsem slzičku, vyděšeně koukala do sešitu a na spolužáky (a jejich výrazy byly kopií toho mého). Po hodině jsem popadla tašku a šla na seminář z anglického jazyka. Rozebíralo se, co budeme tento rok dělati. Testíčky. Prověrky. Ústní zkoušení. Okruhová témata. Rozhovory na známky. Dvouhodinovka didaktických testů. Nakupte si nové učebnice za statisíce kaček. A další facky a další a další pěsti do zubů. Proč se s nimi crcati? Vždyť jsou to maturanti, no ne?

Úplně se bojím jít na zítřejší biologický seminář. Profesorka vytáhne ze skříně kostlivce a začne ječet: "Budete to umět celý latinsky, jinak Vás k maturitě nepustim, Vy zmetkové."

Rozpis písemek hezky podle datumů až do ledna... taková drzost!

2. září 2015