Co mě zklamalo, co mě překvapilo, co jsem očekávala a jaká je realita? Já a SŠ.
Co jsem očekávala...
Dobrou úroveň výuky anglického jazyka. Fakt, těšila jsem se na takovou tu pořádnou čočku, těšila jsem se, že nám dají profesoři pořádně zabrat, až se z nás bude prášit. Očekávala jsem, že mě naučí pořádně anglicky, protože na základce se tomu tak nestalo. Musela jsem mít 4 roky doučování, abych vůbec uměla kváknout. S přechodem na SŠ tomu nebylo jinak. Doučování další 4 roky. Protože to, co máme ve škole, rozhodně angličtina není. Máme slovenskou profesorku, která je úplně bezvadná. Protože když si nemůže uprostřed anglické věty vzpomenout na nějaké slovíčko, prdne ho tam slovensky. Krásně se to poslouchá.
Očekávala jsem obecně dobrou úroveň výuky a hezký přístup ke studentům. To druhé by ještě šlo. Přístup k nám mají více (či méně) hezký, hlavně naše učitelka na češtinu je skoro jako naše třídní a vůbec, je taková milá, dělá svou práci pořádně. K hlavnímu velitelství se snad ani nechci vyjadřovat. Zda-li je úroveň naší školy vysoká, či ne, lze posoudit hned z několika kritérií. Buď si najdu výsledky maturit a celkové žebříčky, trochu se z nich dá zjistit, jak si naše škola stojí. To ovšem dostatečně nevystihne, jaká škola doopravdy je. Matematika je dost na pytel, tři roky jsem musela mít doučování, protože naše profesorka odmítala vysvětlovat novou látku, a když studentům nevysvětlíte, jak se ty debilní řezy pravidelným šestibokým jehlanem dělají, co asi dostanou z testu?! O fyzice ani nemluvím, starý pán, který jen diktoval litanie a litanie textu, které si stačilo přečíst před hodinou, nejednou mi řekl: "Julie, přemýšlejte nad studiem fyziky...". Haha. Dějepis s českým jazykem jsou na dobré úrovni, profesorky jsou moc milé. Co se jazyka německého a anglického týče, no... Německy řeknu jen "Na ja, gut" a Anglicky, nebýt doučování, skončila jsem na "Dys týšrt is grýn end áj lajk it". Na geografii se mě neptejte, už mám vyrážku na zadku, jsem mapový analfabet, našemu profesorovy se ze mě zvedaly dredy na hlavě (jo, fakt je má). Na chemii jsme měli neskutečně přísnou paní, její herecké výkony každou hodinu chemie (čti hodně nahlas, agresivně křič: "A ty molekuly se tam pospojovalyyyyy!!!!") byly neopakovatelné, dost se divím, že před hodinou nevybírala vstupné. Chemie mě jeden čas hodně trápila, ale jakmile se přešlo na organickou, už to šlo lépe. O informatice ani nemluvím. Nic nového jsem se nenaučila. Až tak to neprožívám, ale jeden spolužák o ni měl celkem zájem a rád by ji studoval, takže má smůlu. Umíme maximálně nakreslit dinosaura v gimpu.
Když to vezmu kolem a kolem, celkem si naše škola moc dobře nestojí. Ač tam chodím velmi ráda, kvalita výuky není to, co jsem očekávala... Liší se to předmět od předmětu. Ale sečtu-li vše dohromady, nemůžu dát nic jiného, než...
Dobrou partu. Aby jste rozuměli, nikdy jsem nechtěla jít na školu, která je u nás ve městě. A i po 4 letech se mě neustále někdo ptá "A proč jsi nešla k nám na gympl?" a fakt mě to otravuje, protože pokaždé opakuji: "Protože se mi ta škola nelíbí, ředitel mi není sympatický, škola je plná lidí, které znám, chci něco nového. Nechci chodit do třídy se stejnými lidmi, jako na základce. Už jich mám po 9 letech dost." a tak jsem šla na novou školu, do nového města, mezi nové lidi. Ani nevím, kde se ve mně ta statečnost vzala. Začátky byl jak kdybych brzdila do kopce, ale nakonec se to hezky rozeběhlo. A nelituji toho. Dle mého názoru je to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy mohla udělat. Potkala jsem spoust fajn lidí, které bych nikdy neměla možnost poznat.
Že to bude těžké. Ale není. Stačí si zvyknout, to trvá tak 2-3 měsíce, trochu se rozkoukat a jedeme. Ano, bývá to někdy těžké, ale člověk se v tom naučí chodit.
Co mě překvapilo...
Biologie. Měli jsme toho nejlepšího profesora, takový ten legendárný pán ze staré školy, co používá úžasná slovní spojení, je velice inteligentní, zároveň jste z něj měli děsný vítr, protože měl velký knírek, hodně kouřil a posílal s pětkou zpátky do lavice, ani jste se nenadechli. Jakmile zahřmělo třídou Vaše jméno a Vy jste se zataženými půlkami pochodovali k tabuli (Ještě křiknul "Pohni!"), s bušícím srdcem jste očekávali facku (a ona opravdu přišla, třeba v podobě otázky "Hovoř na téma pletiva!"), v hlavě vymeteno i když jste se šprtali celou noc. Ale on dokázal naučit. Krásně všechno vysvětlil. Byl přísný, ale byl úžasný. Taková ikona, legenda naší školy. Díky němu miluji biologii. Každý tajil dech, když otevřel dveře kabinetu, když šel po chodbě, nedejbože, kdyby Vás zastavil a začal řvát, až celá budova, včetně třetího patra ztichla :"Ty nemáš přezuvky?!?!?!". Jeho příjmení zná celé město, dal základ do života mnoha doktorům. Škoda jen, že letos odešel. Maturovat budu sice s taky fajn profesorkou, která má bezvadný humor ("V dubnu si přineste ty domácí pálenky, pěkně se zrubeme"), ale zkrátka není jako on...
Taková malá historka, když jsme věděli, že odejde, koupili jsme mu flašku a jako třída se s ním poslední hodinu rozloučili. A stalo se něco, co nikdo nečekal. Opřel se čelem o zeď začal brečet... Přeci jen, učil u nás bezmála 40 let.
Tělocvik. Každý totiž předem straší, jak budete muset cvičit na hrazdě, na koze, dělat výmyky, gymnastické sestavy včetně všemožných kotoulů, jak chtějí na gymnáziu výborné výsledky ve volejbale, basketbale, aby jste plnili atletické limity... pche, máme super profesorku, která ví, že každý na ten sport buňky nemá. A umí ohodnotit i snažení.
Vykání. Hodně jsem byla přepadlá, když mě profesoři oslovovali zásadně příjmením (což není úplně příjemné), nebo "Slečno, mohla by jste prosím...". Na jendu stranu je to milé, cítíte se dospěleji, na druhou stranu stejně nejvíc ocením, když mi profesorka zatiká "Julčo, přinesla by jsi příště..."
A obecně mě překvapilo, co jsem si vybrala za předměty, kterým se chci věnovat. Na základce by mě ani ve snu nenapadlo, že bych chtěla studovat Češtinu. Ani náhodou! Vysmála bych se Vám do obličeje. Ale teď je to jiné. Je to hodně o tom, jakého učitele schytáte. A ne, že ne.
Konečné hodnocení?
|
|
| 6 | 2 |
Takže já a střední škola jsme si celkem padli do noty. Teď už jenom ta maturiťka...
Zklamalo Vás někdy něco na škole/práci, kterou jste si vybrali?
19. září 2015