Hroznetajne | Konec nevinnosti

Ti kluci jsou fakt roštěnky. A jeden jí píše už přes půl roku. Nikdy si nepřipadala vyloženě hezká, ale pozornost dělá dobře. A ještě když je to pozornost od druhého pohlaví. To prostě dělá dobře každé. A jí taky. Teplo v bříšku, nebo možná ještě někde jinde?

Úsměvy. Sexistické narážky, které ji hřály u srdce. Máš pěknou prdelku. Ach. Máš sice malý kozy, ale ty ještě vyrostou. Kolik ti je, čubinko? 15 let? Ty jsi pěkná. 

Mami? Kdy přijedeš domu? 

Udělám mu radost. Nejspíš mě miluje, protože proč by mi jinak psal? Psát si může s jakoukoliv jinou, ale on si píše SE MNOU. Jsem krásná. Musím mu to dokázat. Musím se mu odměnit. Třeba se se mnou vyspí, pousměje se pro sebe. To už bych byla dospělá? Bere telefon do ruky. 

Cvak. Cvak. To nestačí. Takhle se mu nebudu líbit, já vím, co každý kluk chce. Přetahuje si tričko přes hlavu, rozepne kalhoty. Cvak. Ani to nestačí, tvářit se můžu svůdně, ale na displeji mobilu to vůbec nevynikne. Odepíná podprsenku a stahuje kalhotky. Cvak, cvak. Hezky zepředu, celá. Od hlavy k patě. Ať vidí, koho doopravdy miluje. Zítra spolu půjdeme ven a budeme se líbat v dešti. Konečně. 

Poslat.

O týden později. Sama ve skřínkách základní školy, na obědy nechodila nikdy, přichází jeden spolužák, s úšklebkem hází pantofle do skříňky a obouvá si tenisky. Hej, ty, krávo, jeden můj kámoš mi poslal takový malý dáreček. Máš jí krásnou. Fakt krásnou. Cože? Jak mi to jen mohl udělat? Tohle by si pro sebe nenechal nikdo, ty čůzo. A jestli nechceš, abych to ukázal ještě někomu jinému, každej měsíc to budou dvě stovky. Je Ti to dost jasný?

Slzy. Ostré nehty se zarývají do měkké kůže. Nechávají brázdy, jako řádky na brambory. Druhý den lže. To nic, hrála jsem si s kočkou.

Mami? Do kolika jsi v práci? Nevadí. Já si to ohřeju v mikrovlnce.

Hej, krávo, neser mě, nebo ukážu fotky! Ať drží hubu, ten sráč! Hlavně ať drží hubu.

Hrot nože se noří do měkké kůže, nechává rýhy, hluboké jako studny. Řine se teplá, rudá voda, pramen života vyvěrá na povrch a mísí se slzami. Bolest odvádí myšlenky, přenáší do jiných světů. Musí se potrestat. Mami? Dlouho pracuješ? Ne, dnes nepůjdu ven.

Nastavená ruka čeká. Z peněženky vytahuje kradených pět set korun. Nemám menší. A to se mám jako co, udělat? Jestli nechceš, abych to připnul na hlavní zeď tvého facebooku, tak budeš valit pěkně dál, ty malá štětko.

Mami?

Jen bych ráda poznamenala, nejedná se i můj příběh. Přesto se jedná o příběh mrazivě skutečný. Od začátku, až do konce.