Tak jsem tak nějak přemítala nad svým životem a došla jsem k jednomu důležitému závěru.
Život je krásný. Proč?
Člověk tak nějak slídí po Facebooku, určitě to děláte všichni, přiznejte se, jednou za čas taky očumujete cizí lidi, že jo? Narazila jsem na profil jednoho našeho známého, je to syn matčiny sestřenice (no, na tom ani tak nesejde...), je to profesionální baleťák. Posledních pár let přidával fotky, na kterých byl pouze s jedním klukem. Hned jsme si doma dělali srandu (bukvice a tak podobně, víte co myslím). Teď po vánočních svátcích přidal fotku, kde se s tím chlapcem vášnivě líbá u vánočního stromku. Tiše jsem se zasmála pod vousy. Zakormidlovala jsem na profil jeho sestry. Ta posledních několik let přidávala fotky jen s jednou svou kamarádkou. A hle... vášnivé objetí na vánočních trzích. A tak jsem se zasmála podruhé, tentokrát nahlas. A řekla jsem si, jak je krásné, že si můžeme milovat, koho chceme.
Přeji Vám všem, aby Vás v životě upřímně milovala alespoň jedna osoba, a pokud žádnou takovou nemáte, tak pevně věřím, že z té 7,2 miliard se najde člověk, co si ve svém srdci udělá místo i pro Vás.
A ještě jeden takový méně křesťanský vzkaz - serte na diety a novoroční předsevzetí, najezte se do prasknutí, žijeme jen jednou!!!
