Sama ze sebe. A teď pozor vážení, budu si hodně stěžovat a plakat. Život je TAK nespravedlivý. Fňuk.
Totálně jsem stagnovala. Doslova a do písmene jsem zamrzla na jednom bodě a nemůžu se hnout. Dávám vinu stereotypu. Na toto téma jsem již psala, a tak nějak jsem očekávala, že se moje mysl chytne za prdel a já zase začnu žít. Ale nic. Jsem pořád tam, kde jsem byla před půl rokem. Přijdu si jako v bažině. Čím víc kolem sebe mrskám, tím víc se mi daří udržet horní polovinu těla nad hladinou. Ale nějak mi došly síly, a tak v tom bahně jenom stojím a blbě čumim a nechávám tu kopu hoven, aby mě potopila. Tolik k té lyrické části.
Pokračujeme. Nic mě nebaví. Mám celkovou nechuť ke všemu (kromě jídla, ovšem...). Nechci se učit, nechci si čís, nechci spát, nechci sedět, ležet, chodit. Je to jako na horské dráze ale s tím rozdílem, že poslední obou jsem nějak moc dlouho dole, došla elektrika a nahoru to nejede. Tak nějak mě napadlo, že jsem chytla syndrom takových těch rozmazlených dětiček, co mají všechno, na nic nemusí sáhnout, nemusí se zvednout z postele a pro nic nemusí hnout prstem.
Ale to není pravda. Já každý den něco dělám, pořád něco musím dělat. Ale mozek mi jede jen na poloviční spotřebu. Nedávám do toho všechno, nedávám do toho celou Julii, jen třetinu Julie, dejme tomu tak od chodidel ke stehnům? A to je v rozporu s mou povahou! Přijde mi spousta věcí zbytečných. Proč se stresovat? Proč se zabývat takovou prkotinou? Proč se s někým hádat, když ten druhý nikdy nepřizná, že mám pravdu? Proč něco tvořit a vyrábět, když mě to netěší? Na co se snažit? Vyrostl ve mně ohromný pesimista a zabral mi celé tělo. Mé vyhlídky do budoucnosti mi přijdou nudné. Proč makat, když mě výsledek netěší, když z něho nemám upřímnou radost? A tak stagnuji. Nudím se. Jsem otrávená, chce se mi zvracet.
Dělala jsem si nedávno nějaké testy na internetu, určitě jste si je také dělali, takové ty typologie osobnosti, pesimista vs. optimista, pravá vs. levá mozková hemicosi... našla jsem tam spoustu psychologických testů (tady jich je spousty, klikat jen na ty s htm) . Chápu, jsou všechny na stejné brdo, nic profesionálního, blah blah, ale mě fakt zajímalo, jaký budu mít výsledek. Klikla jsem na složku s názvem Máte sklon k depresi? a vylezlo snad 5 různých testů. Udělala jsem si je všechny. A všechny mi vyšly pozitivní (hehe, to zní, jako kdybych byla těhotná). Na tohle téma jsem s mamkou nedávno hodně mluvila, ale ona můj stav v podstatě nemůže pochopit, žije úplně jiný život, než já. A to mě akorát vede ještě do větší hloubky, kde se v podstatě topím v tom, jak jsem sama. Samotu cítím častěji a častěji. Nepochopení a samotu. Pořád dokola.
Nejde to, vůbec to nejde: mám ji, mám to svinstvo, mám Nevolnost.
J. P. Sartre
Výstižné, Pole, výstižné.