jsem šla kolem. A jen tak na Vás musím hodit zase trochu té mé tíže, co musím vláčit. Já jsem ale chudinka malinká.
CO BYLO?
Tak jednak Velikonoce. Nijak tyto svátky neprožívám, vnímám je jako veliký křesťanský svátek plný symboliky a nových počátků. Ale protože nejsem křesťan, pojala jsem to jako takovou malou oslavu jara, kterou jsem demonstrovala rozkvetlou větví ve váze a horou prasáckého jídla. Snědla jsem toho strašně moc, linecká vajíčka, mazanec, beránka, muffiny s jahodami, ryba s brambory, nepřeberné množství polévek, kopa sladkého,... pf, ještě se divím, že při chůzi kolem sebe nestřílím knoflíky. U nás doma se zastavilo pár lidí, od nechutných vesnických pobudů přes (na můj vkus až moc) zvědavé sousedy až po mého malého bratránka. Nastavila jsem zadek, přetrpěla tu malou potupu a šla si dělat svý.
Řídím. Ano, je to k nevíře, ale nepověsila jsem klíčky od auta na hřebík a snažím se jezdit dál. Tátovo naftové auto zabírá, parádička. Ale mámin benzíňák, to je hrůza. Aby to zatracený auto jelo, musím přidávat plyn. Jenomže! Jak já to ještě nemám ošlapané, tak nevím kdy a kolik plynu. Rozjezdy jsou plné přískoků (to jsem nedělala ani v autoškole) a posledně jsem se šprajcla v malém kopečku při výjezdu z parkoviště. Chcíplo mi to 6x za sebou (ještě, že za mnou nestálo žádné auto, jistě bych ho nabořila). Na ručku mi to prostě moc nejde. Asi jsem malinko připálila spojku, ale hlavně, že je táta trpělivý a ochotný se mnou jezdit. To máma má v podstatě infarkt kdykoliv ji někam vezu. Bude na tom muset ještě zapracovat.
Darovala jsem počtvrté krev. Ano, už počtvrté, sama ze sebe mám radost. Ale musím se Vám přiznat, tentokrát mi bylo hrozně moc zle. Sotva jsem se odvalila z transfuzního oddělení, děsně se mi rozbušilo srdce, motala se mi hlava a měla jsem dvě hodiny neukojitelnou žízeň. Sám doktor mi říkal, abych to příště posunula raději o měsíc, že mi nějak klesly hodnoty v krvi a pro tělo je to zátěž. Tak uvidíme. Určitě půjdu darovat třeba o letní prázdniny. Udělám si výlet :-).
CO BUDE?
Rovnátka na horním patře. Ta ohromná jáma, co mi zela v doplním patře po vytržené dvojce, se rapidně zmenšuje (už tam nenacpu jazyk, ale žvýkačku tudy ještě protlačím...). Rovnátka mám stažena silnými gumičkami, které celé dny a noci přemlouvají moje zuby, aby se pohly z místa. Takže hra na "štronzo" končí a tak nějak hrajeme na honěnou. Totál se mi rozjel skus, zuby se mi potkávají úplně někde jinde než doposud, takže jsem z toho taková trochu nesvá. V pondělí jdu na separační gumičky a ve čtvrtek mi nalepí rovnátka na horní patro. Takže teď to bude kompletní, plechová huba jak se patří. Už teď se bojím té bolesti. Raději budu celý víkend žvýkat gumové rohlíky a uspokojovat se tím pocitem, že JEŠTĚ MŮŽU KOUSAT! :D
Už vím, kdy budu maturovat. Je to venku. Jedna holka se rozplakala, protože zjistila, že bude maturovat úplně jako poslední v pátek. Já jsem schytala úterý 17. května a jsem spokojená. Pondělí je moc narychlo (chudák spolužák se z toho malinko sesypal) a pátek je už zase moc pozdě. A jak se učím? Vážení, neleze mi to do hlavy. Neleze. Ale na celý duben jsem si rozvrhla otázky a pojedu jednu za druhou. Nechci to nechat na poslední chvíli. To bych se asi posrala. Doslova!
Koncert s orchestrem. Každoroční šaškování u nás v divadle. Jednak se mi to vůbec nehodí do krámu, mám teď učení až nad hlavu, ale co, netroufám si říct dirigentovi, že bych "eventuelně nešla". Hodil by po mně noty, hlavu by mi umlátil pultíkem a taktovkou mi vypíchl oči. Já ho znám.
První kurz v Praze. Zaplatila jsem si takový kurz, co by mě měl připravit na přijímací řízení z angličtiny. Byl pěkně mastný a strávím tam 5 hodin, každých 14 dní, celá sobota v tahu. Vůbec netuším, kdy se jako budu učit, protože v neděli mám zase moje soukromé doučování angličtiny. Každopádně jsem hodně zvědavá, jak bude kurz vedený, co dostaneme za materiály, jak to tam bude vypadat a tak. Asi budu plná dojmů. Nebo upadnu do deprese, co všechno vlastně neumím a jak moc jsem vypatlaná. Na anglinu jsem posledních pár měsíců kašlala, připravovala jsem se jenom na tu maturitní. To zas bude peklo.
Doufám, že Vy se máte fajn! Hezký duben Vám všem! :-)