alienor: Jsem na tom úplně stejně. Nikdy jsem se neopila (ne, že bych třeba na plese a tak nepila vůbec, ale stačí mi sklenička vína, nemusím se tam ožírat). Na diskotéce jsem byla jednou a stačilo. Když už někam jdu, tak si chci se známými lidmi povídat, ale přes ten tuc tuc rámus není slyšet vlastního slova... Takže víckrát už ne.

Na slučák s bývalými spolužáky dvakrát do roka zajdu ráda, ani ty dva plesy ročně mi žíly netrhají. Ale jinak na žádné akce nechodím. To už si radši zajdu do divadla.

Nejhorší je, že moje vlastní matka, která zamlada byla každý pátek a každou sobotu někde na diskotéce, nedokáže pochopit, že se na takových místech cítím hrozně stísněně a nepříjemně a nebaví mě to. Pořád mi předhazuje, že jsem divná, když nikam nechodím. Pravidelně každý pátek večer, když přijedu z Brna po týdnu unavená domů a jsem ráda, že si můžu pohrát s kocourem a zalézt si do postele s knížkou, přijde a hučí do mě "Měla bys být někde na párty, všichni jsou někde na párty, jen ty sedíš doma, jsi divná." Ona je učebnicový příklad extroverta a prostě nedokáže pochopit, že někdo tyhle akce nebere jako zábavu, ale spíš mučení