hroznetajne: Moje řeč! Zcela s tebou souhlasím!!! Taky preferuji divadlo, kino (občas muzeum), než "trsat" mezi epilepticky blikajícími světly v zakouřeném doupěti. Ne všechny diskotéky jsou takové, ale ty, na kterých jsem byla, vypadaly přesně takto.
Já mám maminku jako přesně ten druhý extrém. Ta mě velice podporuje v tom, že nikde nechlastám a je v podstatě ráda, že hačám doma na prdelce s knížkou. Měla jsem jí to velmi za zlé. Dost jsem se s ní hádala, ne že by mi nedovolila jít popíjet (dala mi i peníze ) , ale to, jak mě zpracovala, jak mi schvalovala mojí ustrašenost ze společnosti, líbilo se jí, že nikde neutrácím, že nechodím domů opilá,...vyčítala jsem jí, že mě proti tomu všemu naočkovala. Ale s odstupem času sama sebe utvrzuji v tom, že se mi to prostě nelíbí, že to nejsem já a tohle dělat nikdy nebudu. Spíš to vidím tak, že mi věří, že se nikde nezleju a tak si můžu jít kamkoliv budu-li dodržovat pravidla.
Koukám, že se tu našel další domácí typ! Nějak se tu množíme