Co to sakra dělám se svým životem?!

Hele, stačí menší spánkový deficit, naprosto šílející spolužáci, debilní počasí a už je zaděláno.

Maturitka klepa na dveře. Už jí slyším, svini jednu proradnou. Malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba, o berličce, hnáty křivé, hlas - maturitní předsedkyni podoba!

"Dej sem otázku!"

"Kryste pane! Jedenáctka!"

Podobné příběhy se u mě opakují každou noc. Noční maturmůry (neologismus jak vyšitej!)  ke mně přichází každou noc. Ulehám do mé lóže, hodinu civím do zdi, smutně mhouřím na budík a modlím se, aby šel kolem spánek a alespoň na chvíli mě vzal k sobě. Ráno pak vstávám, vypadám jak zmatený bubo bubo, z postele se hrabu jak Řehoř Samsa po proměně, ani nevím, co snídám. Přestala jsem pít kafe, protože mám po něm změklý mozek. Zato polykám ginkgo bilobu na tuny. Pomáhá? Hahaha, ne. 

Začala jsem si kousat nehty. To jsem, prosím pěkně, přestala dělat v prváku. Nervíky pracují, zlozvyk se vrátil. Mám teď parádní ruce. Nehty rozštípané, vzteky strhaná kůžička. Takže mé pěstěné drápky zřejmě vezmou za své.

Stala jsem se závislá na sladkém. Doslova. Jakmile si po obědě nedám nějaký ten cukr, tak jsem naprosto bez elánu, otrávená. Můj mozek se zaměří jen a jen na to, že jsem si nedala nic na zub. A pak to kompenzuji stupidními sušenkami a tyčinkami. Kdybych snědla všechny svoje sešity, udělal bych možná líp. 

A taky tloustnu. Ale víte co? Kašlu na to. Budu to řešit až po maturitě. Sice budu jak bečka, ale moje nervy teď potřebují hodně obalit. Žeru jak kombajn při sklizni, a je mi to celkem fuk. No, není ten život krásný?

Nic moc se neučím. Svou techniku VYHÝBÁMSEUČENÍ jsem dovedla na ten nejdokonalejší stupeň. Dělám všechno možné. Vařím, vytírám, uklízím, žehlím, rovnám knihy, tisknu si papíry (jakože se je někdy budu učit), přerovnávám si kabelky ve skříni, přesazuji kytky (DO HÁJE, já jsem děsně moc produktivní, tolik věcí neudělám ani o prázdniny), nebo sleduji přímé přenosy  ptačích hnízd. Ano, čtete správně. 

ZDE JE ODKAZ. Doporučuji bedlivě sledovat jestřába, za chvíli se mu budou mladý líhnout z vajec. No jo, já vím. Měla bych skončit v pekle.

A samozřejmě nesmíme zapomenout na povzbudivé písničky. To neodmyslitelně patří k životu maturanta. Vysokou intelektuální hodnotu má například kokosová písnička:

Na mou obhajobu, fakt ta kravina zvedne náladu. 

Možná Vás napadlo: "Julie, kdyby ses raději učila a nepsala na blog článek, nešmejdila po blozích ostatních, sedla si na zadek a přestala skuhrat!" no jo, já vím, mami, dyšale ono to učení hrozně bolí.

Začíná to na mě padat. 

Áááááá!!!