collette®blbne.cz: Hodně štěstí, zdraví a úspěchů jak v osobním, tak ve školním životě!
Co přijde, přijde. Nemá cenu nad tím příliš přemýšlet. Až to přijde, tak to přijde a budeš se s tím muset vyrovnat. Žij život co nejvíc naplno.
Kdysi jsem měla taky takovéhle období probrečených nocí. Pak jsem byla nemocná a ztratila jsem možnost skvělé budoucnosti, na které jsem pracovala celý život. Asi navždy mě to bude mrzet, ale na druhou stranu se teď rychleji otřepu a vidím více možností atp... Nemá cenu přemýšlet nad tím, jaké to bude, když / jestli to přijde. Až/jestli to přijde, tak to stejně bude úplně jiný, než sis představovala a na některé věci se připravit ani nejde. Na některé věci se připravit lze, na některé ne, na některé to nemá cenu. Přípravy typu lidí, kteří ví, že nevydrží déle než rok a chtějí vidět Eiffelovku, jsou ok, ale psychické přípravy, které způsobují bolest... nemá to cenu.
Mimochodem, spolužačka dneska měla narozky. Včera jsem jí udělala náramek, snad jí bude...
hroznetajne: Ach...děkuji za nádherný, milý komentář!!! Snažím se příliš nesnít a nepřemýšlet o své budoucnosti, protože přesně tak to totiž nebude. Rozhodně bych nechtěla být zklamaná, že se v budoucnu něco nevyplnilo dle mých představ a snů, tak se snažím v hlavě urovnat si, co bych od života chtěla a zbytek? Nechám na osudu
Kšá ošklivé myšlenky! Kšá!
Snad se náramek líbil, já mám z HANDMADE vždycky největší radost, představa, že na mě někdo myslel při vyrábění toho dárku, úžasná představa
zo: Eh, takový myšlenky nesnáším! Úplně tě chápu, je to hrozně deprimující!
Každopádně všechno nejlepší k narozeninám .
PS: nějak se mi kously zprávy na Twitteru, tak nemůžu odpovídat *se*.
---
zo.pise.cz
hroznetajne: Moc děkuji za přání, s twitterem v pohodě napiš zas někdy jindy
tak alespoň nejsem sama s depka myšlenkami
zlomenymec: KURWA MASZ! (nic jiného polsky neumím )
A ty pocity mládím nepřekypujícího těla máš pořád, nebo jen teď? Já jen že by to mohlo být tím počasím, zatímco až přijde jaro a léto, budeš aktivní a čilá a vůbec, prostě happy jak dva grepy!
A jestli to trvá celoročně, tak by ti možná pomohla fyzická aktivita, to je nejlepší antidepresivum!
(co to je paprča?)
Ad přemýšlení o smrti - nejlepší je využít té myšlenky, že nic netrvá věčně, k zlepšení svého života. Nějak. Udělat něco jinak. Udělat něco, cos chtěla dlouho udělat, ale ještě jsi to neudělala. Říct blízkým že je máš ráda a tak. To pomáhá
Jo a málem bych zapomněl - všechno nejlepší!
https://www.youtube.com/watch?v=B98KWh-2Kp4
(P.S.: Jak vyplÍvá z názvu...? )
hroznetajne: Běhání mi hodně pomáhá na vztek. Bývala jsem hrozně vzteklá, agresivní, taková puberta blbá, no, ale běhání (žádné maratony) my pomáhalo vždy
Co se paprči týče, nějak automaticky jsem počítala, že to znají všichni, máme doma takový soukromý slovník (trošku slovensko-český), paprča je hrubším výrazem pro pacičku
blízkým říkám neustále, že je mám ráda
občas ne tak často, ale snažím se
Co se změny života týče, já bych ráda něco změnila, ale jsem v pozici, kdy to ještě tak moc nemůžu rozhodnout já. Já jsem spíše pro velké změny a ty nikdo v mém okolí zrovna nemá rád... Samé konzervy tu jsou
Děkuji za nádherné, žhavé blahopřání, náležitě jsem si ho užila !!!
P. S. = já jsem ostuda ostudatá, fuj... Hrozně se stydím
P. P. S. = děkuji za nádherný komentář
zlomenymec: A jakou velkou změnu bys třeba ráda udělala?
Věděl jsem, že přání udělá radost
Není zač
hroznetajne: Jéééje...takto se mě neptej dvakrát! Hnedlevedle bych pláchla na jiné místo, mezi jiné lidi, do jiných koutů světa a vyprdal se na všechno!!! (trochu jsem to přehnala, ale tak nějak to občas mívám a ne a ne se toho pocitu zbavit)
alienor: Všechno nejlepší!
Jinak já taky měla období, kdy jsem brečela v noci do polštáře strachem o svoje blízké, ale časem jsem si uvědomila, že tím si teda fakt nepomůžu. Až to přijde, tak to přijde a je zbytečné se tím trápit předem. Stáří a smrt je přirozená součást života, nedá se s tím nic dělat. Prostě se snaž vážit si toho, co máš, dokud to máš, ale netrap se zbytečnými starostmi
hroznetajne: Já vím, máš naprostou pravdu. Vážím si těch, co jsou kolem mě, příliš se tím už nesoužím, jen jsem si tak vzpomněla, jak jsem z toho bývala hodně špatná. Vždy, když se tady s něčím svěřím, tak se hned najde kopa lidí se stejnou zkušeností nebo problémem, tak alespoň v tom nejsem sama
a ono je člověku hnedle lépe