Jaký je můj začátek léta?
Začátek léta jsem měla takový pozvolný, s mamkou nám ani pořádně nedošlo, že jsou vlastně prádzniny. Já jsem dostala hromadu květin ve škole a aby nebyl návrat do mé bezdětné reality tak tvrdý, šoupli mi bratránka. Za ten jeden měsíc ve škole a jeden den s mým bratrancem jsem degradovala a vrátila se inteligenčně o 10 let zpátky. Najednou mi dělá radost houpat se na houpačce (lidi, to je neskutečná euforie, zkuste to!), jezdím s bagrem po koberci a nabírám kancelářské sponky na lžíci, jím polívku rukama, šťourám se prstem v nose, hledám kočičí stopy v mokré hlíně a čůrám na trávu. Najednou jsou dospělácké problémy pryč. Řešíte, kdo podá míč, který spadl za plot, řešíte vylité pití na koberci, rozbité koleno, triko od rajský a fasádu počmáranou vodovkami. Obdivuji holky, co se v mém věku stanou mámami. Mně ten den s tím malým fešákem bohatě stačil.
Mamka ví, jak jsem jako malá zbožňovala Hedá se Nemo. Takže plán byl jasný. Hledá se Dory. V kině, mezi haldou dětí, co si strkaly popcorn do nosu, seděla Julie, oči navrch hlavy. Animáky nemám moc v lásce a na Disneiovkách jsem nevyrůstala, ale Nemo je prostě moje láska. V hlavě mám pořád spoustu replik a prupovídek. Nejlepší je, že si takový film můžou užít i dospělí. Vyprdněte se na vážná témata a pusťte si občas nějakou pohádku.
Panebože, já jsem fakt hodně degradovala. Za chvíli objevím kouzlo plínek.
A tohle celé dny dělám. Absolutně netuším, co bych bez těch knih dělala. Hltám je jak hladová, nevím, kterou číst dřív. Napůjčovala jsem knihy, co mi doporučila moje (bývalá) profesorka češtiny a jedu jednu za druhou. A strašně mě to baví.
Třešní jsem si letos moc neužila. Babča měla vždycky obsypaný strom a já jsem se pod něj na hodinku uklidila a totálně se přežrala. Teď to stihli sníst ptáci. A vůbec toho ovoce bylo letos nějak málo. Když už na tu zahradu přijedu, tak začíná pršet, na fotce jsem se schovala pod višeň a užírala deštěm omyté višničky. Ale buďme upřímní, jsou prostě kyselý. A jak to tak vypadá, letos si nárokuje na hrášek právo teta, takže ani hrách nebude. Škoda.
Jakmile nastal začátek léta, rozjela jsem výzv/.... Každý měsíc jsem si naordinovala procházku, takže pro červenec už mám splněno. Dlouho jsem v těch polích, co máme za domem, nebyla, přes jaro se to tam všechno změnilo. Letos si nenakrademe žádnou kukuřici, což je škoda. Leda, že by mamka povařila pšenici. Ale to asi nehrozí. Pořád doufám, že až pšenici pokosí, zasejí tam tu kukuřici. Sice je krmná a pro prasata, ale víte co, Julie je prase, co všechno spase.
Ve vedlejší vesnici prodávají jahody, stačí, když si vezmete košíček, nasbíráte si kolik chcete, oni vám to zváží a jdete. Letos tam zasadili nějakou extrémně dobrou odrůdy, ty jahody strašně krásně voní a jsou šťavnaté a sladké (kdybych řekla babičce, že jsou daleko lepší než ty její, nafoukla by se a uletěla by). Mamka rozhodla, že na ně musíme znova. Takže Julie si je natrhala, Julie si je omyla, Julie si je odšťopkovala, Julie si je zpracovala. Klasika. Ale to je fuk, se šlehačkou neměly chybu!
Ano, i já jsem zavítala do Karlových Varů a vdechla do plic tu atmoféru filmového festivalu (zpocených lidí). Karlovy Vary znám, už jsem tam byla mnohokrát, ale nikdy jsem se nemusela prodírat takovým davem. Lidí tam bylo až až. Možná Vám už díky televizi název toho města leze na nervy, fakt jsou s tím občas otravní. Ale festival má celosvětové jméno, je to událost, díky které roste ekonomika toho města raketovou rychlostí, je to událost, při které přijíždí selebrity. Tak trochu jsem doufala, že potkám náhodou (třeba cestou na záchod) Jamieho Dornana, nebo na něj narazím, zatímco si budu dávat v Puppu štrůdlík s kávičkou, ale nestalo se. Alespoň, že ten červený koberec mi rozvinuli. Protože kdyby mi nenachystali ani ten koberec, tak už bych byla vážně nerudná!!!