Nacházím se momentálně mimo republiku, své dny trávím vyvalená u moře, v jedné ruce zmrzlinu, ve druhé opalovací krém.
Všichni, ale absolutně všichni polští chlapečci jsou hrozně moc otravní a občas by potřebovali pěkně přes pusinku.
Každé ráno je boj o místo na pláži. Kdo dřív přijde, ten dřív sedí.
Mám obličej do ruda jako indián, ruce flekaté jak dalmatin a nohy pořád tvaroh.
Většina Chorvatů na nás kouká hodně nerudně - otravujeme je, když si jdeme koupit jejich chleba, otravujeme je, když si jdeme koupit jejich zeleninu nebo ryby. Teda až na zmrzlináře, ten se usmívá i v půl sedmé večer.
Komáři jsou strašný svině.
Grilovaná ryba je neskutečná lahoda. Než umřu, bude tohle moje poslední večeře.
Většina lidí pracuje brzy ráno nebo pozdě večer. Přes den vylézají jenom pošahaní turisté.
Před pěti lety tu byl jeden apartmán. Dnes jsou tu tři obchody, pět restaurací, pošta, tři zmrzlináři, dvě peknárny a tuna bílých cizinců, co si přišla dobrovolně spálit ramena.
Vydržím celé dny po pláži honit kraba.
Vydržím celé hodiny šnorchlovat ve vodě a šťourat do sasanek.
Vydržím celé dny ležet na pláži a číst jednu knihu za druhou.
Tyhle vedra nevydržím..
Žije tu snad tisíc druhů hmyzu, od pavouků, hovad a chroustů přes prazvláštní kobylky s vosím zadkem a zmutované berušky s motýlími křídly.
Ubytovala nás divá žena, co viděla epilační pásky, deodorant a podprsenku jen z rychlíku. Jinak ale sympaťačka.
Nesnáším ty vysoké bronzové tyče, co se namažou olejem a vystaví se na přímé slunce. Děs.
Nesnáším moje plavky.
Nesnáším to vedro.
Miluju to tady.
