untitled: Víš, to že zrovna teď preferuješ samotu, neznamená, že to tak bude navždy. Podle mě je to jenom období, taková přeháňka ve tvém životě. Netrap se tím.
Co se pálení mostů týká, tak s tím mám bohaté zkušenosti a můžu ti říct, že jsem se nejednou zalekla, že jsem udělala chybu, ale nakonec se ukázalo, že jsem to tak prostě potřebovala. Někdy je třeba být trošku sobecká.
Píšeš, že jsi špatný člověk a já ti něco povím. Ano, jsi špatný člověk. Zrovna stejně tak jako já a spousta jiných. Sama o sobě tvrdím, že jsem špatná a uvnitř prohnilá a kdyby mi někdo nahlédnul do hlavy, naprosto by se zděsil, ale jak čas plyne, stále více si uvědomuji, že takto přemýšlí spousta lidí a je to vlastně úplně normální. Navíc, kolik skutečně špatných lidí se trápí nad tím, že jsou špatní? Doufám, že to dává alespoň minimání smysl,v mojí hlavě to totiž zní skvěle...
Teď k tomu, co jsi psala o lidech a jejich tvářích. Podle mě, pokud člověk vyloženě nepřemýšlí nad každým slůvkem, které napíše a rozhodnutím, které udělá, pak je to stále ten samý člověk, i kdyby byl online stokrát výřečnější a zábavnější, než ve skutečnosti. Lidé se v různých podmínkách chovají různě a přitom jsou pořád tou stejnou osobou. Navíc dlouhodobě se přetvařovat nelze.
Zajímavé je, jaký je obrovský rozdíl mezi tím, jak vidíme sami sebe a jak vidí ostatní nás. Když jsem nastoupila na střední, byla jsem šokovaná, jak na mě pohlíželi ostatní. Nosila jsem zásadně černé oblečení a proto jsem byla v jejich očích ponurou a depresivní osobou, já která miluju smích a smutku se poddávám jen jednou za uherský rok a to v těch nejtemnějších chvílích. Mohla bych pokračovat. Celkem mě mrzí, že ani po letech do mě většina mých přátel vůbec nevidí a vnímají jen to, co jsem sama vypustila na povrch. Pravidlo o tom, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, je tak skutečné, jak jen to jde. Opakováním jsem si vytvořila image. Ne nutně lživou, jen přikreslenou a to navíc ještě neúmyslně. Myslela jsem si, že jsem taková nebo maková a v závěru jsem o tom přesvědčila nejen ostatní, ale především sama sebe.

Moc se tím, co se stalo na adapťáku nestresuj. Opravdová přátelství obvykle nevznikají přes noc a do něčeho se nutit by bylo hloupé. Za chvíli začneš poznávat spoustu nových lidí a minimálně jeden z nich ti padne do oka. Pak se nebude třeba snažit, půjde to samo, uvidíš!