hroznetajne: Podlézání je všude. V práci, ve škole, v kolektivech mezi stejně starými lidmi (vždycky se najde někdo, kdo potřebuje šplhat ). Je to smutný. A sdílím s Tebou ten názor, že nahoru by se mělo lézt jedině po úspěších a dobře odvedené práci. Ale ono to asi tak nebude .
Trapné ticho. Ani mi nemluv. V takových chvílích plácám tak stupidní kraviny a debilní otázky, že bych si sama vlepila facku . Spontánnost a ukecanost se někdy hodí, v navazování nových přátelství určitě. Ale tak nějak mi přijde, že moc ukecaní lidé stejně mluví především sami o sobě. Což byl třeba kámen úrazu na tom adapťáku. Z mé strany. Holka, co mluví 10 minut jenom o sobě, pro mě není rovnocenným partnerem do rozhovoru. Přestalo mě bavit poslouchat 4. den o aerobiku . Závidím těm, co tohle neřeší a prostě se baví o čem chtějí. Já se potom bojím, že moc mluvím o sobě, moc na sebe upozorňuji, tak raději přestanu mluvit. A je konečná.
Jak píšeš. Je spousta věcí, které všichni děsně prožívají a mně je to úplně fuk . Nedostatečnou empatií trpí určitě víc lidí. Já určitě nejsem ta pravá na svěřování. Vyslechnu, ale nedokážu k tomu nic dodat . Takže buď jsme sociopatky obě dvě, nebo ani jedna z nás .

Ještě jednou moc děkuji, Rebarboro, za milý komentář, moc mi pomohl .